Duhovka
Domů Fotogalerie O nás Akce Team Základní škola E-Vstupy Kontakt
Fotogalerie O nás Akce Team Základní škola E-Vstupy Kontakt

Školní akce

3. 10. 2021

Mikroskopování pokožky listů

Během on-line výuky přírodopisu jsme si se sedmáky vyprávěli o tom, jak si vyšší rostliny pomocí průduchů v listech vyměňují s okolím kyslík, oxid uhličitý a vodu. To vše při dějích, které známe jako fotosyntéza a dýchání. Ihned po návratu do školy jsme využili možnost vidět tyto zázračné průduchy na vlastní oči a zasedli v přírodovědné učebně za mikroskopy.

Po krátkém seznámení s mikroskopem a jeho obsluhou, si žáci připravili vlastní preparáty z listů školní kapradiny ledviníku. A protože nám šla práce hezky od ruky, připravili jsme i preparáty s žahavými chlupy z listu kopřivy dvoudomé. V zápalu do bádání si kupodivu ani nikdo nestěžoval, že by se “popálil”. :-)

Preparáty žáků byly vyfoceny na učitelském mikroskopu s digitální kamerou.

Marta Kubicová



1. 10. 2021

Na skok do Austrálie

Ve vzduchu bylo cítit mírné vzrušení, vůně neznámých pokrmů, ale i barev, jimiž si aktéři pomalovali svá těla. Atmosféru dokreslovaly vzrušené hlasy, které ještě na poslední chvíli domlouvaly poslední detaily dnešní akce, a hudba linoucí se z reproduktoru. Pak zavelel autoritativní hlas, který sezval všechny účastníky Australského dne na chomutovském státním gymnáziu do „klece“. Alespoň tak označoval Mgr. David Rohusch (jeden z hlavních organizátorů dne a „majitel“ toho hlasu) oplocené sportoviště, kde celá akce (s již poměrně dlouhou tradicí) začala.

Do davu studentů se v pátek 1. 10. opět začlenili i žáci Duhovky, kteří v rámci předmětu Mediální výchova přišli, aby „nasáli atmosféru“, ale hlavně – aby si nabrali materiál na své první psané a fotografické reportáže. Protože to pro některé bylo úplně poprvé, nebylo pro ně snadné požádat organizátory nebo studenty o rozhovor, aby se podělili o své pocity, zážitky a úspěchy (celý den byl vlastně jednou velkou soutěží tříd). Nepřekvapí nás tedy, že pro rozhovory vyhledávali zvláště naše bývalé žáky, kterých je už i na gymnáziu opravdu hodně. Mohli jste deváťáky tak potkat jak fotí studenty při australské hace, na surfařském trenažéru, při „klokaním skoku“ (závodech v pytlích), jak zapřádají hovory po turnajích rugby nebo plážového volejbalu, ale také jak ochutnávají „australské“ dobroty, které na ten den gymnazisté napekli a navařili. Jen kvízu v angličtině o Austrálii a Novém Zélandu se vyhnuli, protože byli varováni, že je na něj třeba již pokročilá znalost jazyka a detailní informace o těchto zemích. Inspiraci tedy nabrali ještě na přehlídce masek, které se ukazovaly na zvýšeném molu.

Protože se celá akce oproti plánu zpozdila, končila pro naše mladé adepty novinářského umění malým koncertem na didgeridoo a dua umělců, kteří si prý na gymnázium odskočili ze svého amerického turné (slova pana Rohusche).

Nestihli jsme tedy tradiční taneční zakončení, což je škoda. Vidět 400 lidí tančících jeden tanec je docela zážitek. Výsledky celého dne jsme se dozvěděli z smsky od přátel. V juniorech zvítězila 4.F a v seniorech 6.F. Upřímně si ale myslím, že vítězi byli všichni, kdo si Australský den užili. Snad to budeme moci říct i o našich deváťácích z mediálky. Ale to se dozvím, až si přečtu jejich první reportáže.

Foto: autor a žáci předmětu Mediální výchova

David Švorc



1. 9. 2021

Testuj se kdo můžeš (anebo kde můžeš?)

V rámci plánovaných tří vln testování se v září na Duhovce potýká se sadou testů většina našich žáků. Zkuste však pro ně najít místo pro provedení testů ještě před vstupem do vlastní třídy. Naše škola má prostory natolik obsazeny, že nemáme nikde volná místa. Každičký kout je využit pro kmenové učebny, odborné laboratoře, knihovnu, sklady pomůcek… A tak se testuje třeba ve školním klubu, družině, ale i v dílně, jídelně nebo na chodbě u šaten.

Ačkoliv dospěláci kolikrát řeší, že se děti vůbec testovat musí, ony to zvládají s úsměvem, stihnou si ráno alespoň popovídat nebo třeba pohrát s plastelínou, kterou mají prvňáčci jako improvizovaný stojánek na testovací zkumavku.

Foto: autor

David Švorc



1. 9. 2021

První školní den

Kolikrát nám ten moment prolétl hlavou. Někdy jsme se vraceli ve vzpomínkách ke svým prvním školním dnům na základní škole, na střední, na vysoké. Někdy jsme vzpomínali na vyprávění kamarádů, jak stáli poprvé před tou velkou budovou v chumlu tehdy ještě třeba neznámých dětí. Vybavili jsme si atmosféru naší první třídy, hlas první paní učitelky ve škole. První přátelství, lásky, ale i zklamání…

A teď tu stojíme s tou naší malou princeznou nebo s tím naším malým pirátem, kosmonautem, závodníkem… a nestačíme se divit, jak to rychle uteklo. Vždyť je to teprve nedávno, co jsme si je přivezli z porodnice a dnes je vedeme poprvé do školy.

A oni jsou zvědavi na svou první paní učitelku, na nová přátelství, na školní úkoly a učení a obracejí se s důvěrou k nám, protože my jsme to už přeci všechno zažili, protože my jsme ti rodiče, kteří zaručeně všemu rozumějí a všechno zvládnou. A teprve v našem věku pochopí, že některé věci jsou nesdělitelné, že se to prostě musí zažít.

Tak ať je to jejich „zažívání“ na Duhovce co nejhezčí!

Ať se vám daří, prvňáčci!

Foto: autor

David Švorc



1. 9.2021

Před školou

Asi jen málokdo si může myslet, že o prázdninách škola spí (vždyť kdy by se jinak mohly stihnout opravy stěn, výmalba tříd, výměna oken a podobné oblíbené akce). Většina sousedů školy si určitě všimne, že ke konci srpna, se do ní opět vrací parta dospěláků, aby se nachystala na nový školní rok. To se proberou časové plány, čtenářské deníky, podoba písemných prací, zkontrolují se učebnice, výbava tříd a nachystá se vše, aby škola mohla opět od září fungovat.

I když je ten ruch v budově opět větší, nezasvěcenému oku může uniknout.

Rozhodně ale nikomu neunikne, když se před školou začnou srocovat ty desítky a stovky dětí, které se smějí, poplácávají se „chlapsky“ po ramenou, objímají, mávají na sebe, pokřikují, štěbetají a dalšími všelijakými způsoby dávají najevo, že se na kamarády a spolužáky těšily.

Samozřejmě mezi nimi najdeme i pár smutlivců, kteří se ještě nevyrovnali s tím, že letní prázdniny jsou definitivně sladkou minulostí, a i několik nervózně se rozhlížejících nových žáků a žaček, kteří s novým školním rokem přestupují na „Duhovku“, a tak sondují, zda se v tom veselém davu náhodou už neskrývají jejich budoucí přátelé. Ten veselý dav ale naštěstí převládá.

Přejme tedy všem, aby zase nalezli své kamarády, dostali své oblíbené paní učitelky a další školní rok společně opět zvládli.

Foto: autor

David Švorc



30. 6. 2021

Opravdu konec?

Protože učitele čeká před koncem školního roku spousta práce (nemyslete si, nejsou to jen ty vaše známky, ztracené klíčky od šatnových skříněk nebo poničené učebnice, ale třeba i spousta „úředničiny“), stalo se takovým hezkým zvykem sejít se na slavnostním předávání vysvědčení žákům devátých tříd (to abychom si společně zaslzeli dojetím, jak už jsou velcí) a pak společně poobědvat.

Tak si (alespoň někteří) v hlavě udělají tečku za prošlým školním rokem, zklidní se, zpomalí a třeba si i popovídají s kolegyněmi a kolegy, dokonce mohou prohodit pár slov s reprezentací naší mateřské školy nebo školní kuchyně. Protože se alespoň pár lidí zmíní o plánech na dovolenou, začnou si i naši workoholici uvědomovat, že zítra skutečně začíná a že manžel či manželka mluvili o nějakém stanu, penzionu, plachetnici…

„Ježíšmárja, co já to měl zařídit?! Vždyť já něco slíbil, ještě jsem ji přesvědčoval, že se na mě může spolehnout…“

A proto začnou konečně uvažovat i o něčem jiném, než jsou výkazy, formuláře, kolonky, úklid třídy, odevzdání klíčů…

Ale teď promiňte, já musím letět, zapomněl jsem totiž ještě něco odevzdat…

Foto: autor

David Švorc



30. 6. 2021

Malé ohlédnutí třídního učitele 9.B

Dnes jsme se v rytířském sále Červeného Hrádku rozloučili s našimi deváťáky.

Jako každý rok jsme rozdali vysvědčení, na která mohou být někteří pyšní a jiné by měla vést k malému zamyšlení.

Před samotným předáváním je zvykem, že krátce promluví třídní učitelé. Není to jednoduchý okamžik, nejen kvůli tomu, že někteří neradi mluví na veřejnosti, ale i pro to, že máte promluvit k lidem, ke kterým jste si za ty čtyři roky na druhém stupni vytvořili určité pouto. V tuhle chvíli si velmi intenzivně uvědomujete, že končí nejen ta trápení s neodevzdanými úkoly, ztracenými učebnicemi, rozbitými koleny, pubertálními projevy, zapomenutými vyjmenovanými slovy…, ale že končí i vše hezké, co jste s nimi prožili nebo prožít mohli, protože jsme se opět loučili s dětmi, které nám na dlouhý čas „ukradla“ karanténa (přes monitory počítačů totiž příliš sociálních interakcí nezažijete), a že víc jim už dát nemůžete. Zbývá vám jen naděje, že se přijdou někdy v budoucnu pochlubit s tím, jak se jim daří, nebo se svěřit se svými starostmi. Snad je alespoň na chvilku potkáte ve městě a možná vás pozvou na nějaký třídní sraz, ale všechno už to bude jenom možná.

No, zkuste si pak před ně naposledy stoupnout a říct vyrovnaně a srozumitelně projev, který bude mít smysl a ještě se při tom tvařte moudře a zkušeně 😊.

Já jsem si letos uvědomil ještě něco. Ve své promluvě jsem je mohl pochválit za něco úžasného. Všichni byli přijati na jednu ze dvou vybraných škol, 16 (z 18) si mohlo vybírat, protože byli přijati na obě školy, na které se hlásili. Někteří byli nejen přijati, ale skončili na vynikajících místech (1. na SŠ Michael v Praze, 3. a 6. na SPŠ v Chomutově, 5. na ESOZ v Chomutově, 8. na Gymnáziu Chomutov…) a to je vám báječný pocit.

Deváťáci moji, užijte si ho. Přeji vám, abyste ho i v dalších letech zažívali co nejčastěji.

Foto: Josef Griml ml.

David Švorc,
bývalý třídní učitel bývalé 9.B



24. 6. 2021

Červená Karkulka aneb…

Rotkäppchen! Ano, nepřehlédli jste se – Rotkäppchen!

Naši deváťáci si totiž ještě na závěr školního roku přichystali malé překvapení, protože sehráli známou pohádku, ale celou v němčině. Přivedla je k tomu paní učitelka Kristýna Jebavá, která je před samotným vystoupením pochválila, že jsou nejlepší třídou, kterou na němčinu kdy měla (ale vzápětí připustila, že jsou první třídou, kterou tento předmět učila).

Ačkoliv ne všichni v publiku tento jazyk ovládali, známý příběh, pouštěné zvuky, mimika a gestikulace jednotlivých účinkujících byly natolik jasné, že se v ději určitě nikdo neztrácel. Důkazem toho byl nadšený aplaus v konci krátkého příběhu a několikeré děkování se všech protagonistů.

Děkujeme, paní učitelko! Děkujeme, deváťáci!

Foto: autor a Barnabáš Přibyl

David Švorc



18. 6. 2021

Na „Duhovce“ počítat dovedou

Již osmým rokem pořádá matematický spolek Meridian ve spolupráci s Pedagogickou fakultou a Matematicko-fyzikální fakultou UK, ČVUT, Vysokou školou Ekonomickou a Fakultou strojní Západočeské univerzity celorepublikovou matematickou soutěž Pangea.

V letošním školním roce se jí z naší školy zúčastnily dvě třídy: 4.B a 6.A. Ačkoliv se čtvrťáci snažili, do "stupínkových" míst se neprobojovali. Úspěšně se však v distančním kole prosadili šesťáci. V rámci našeho kraje se na desátém místě umístil Matyáš Nádaský a na prvním místě (s postupem do republikového finále) se umístila Tereza Vraná.

Republikové finále ji čekalo 18. 6. v nové budově Národního muzea. V sále se sešlo 56 počtářů (z celkových 4 997 účastníků prvního kola), na které na oddělených stolech (to abyste ani po očku nemohli „kontrolovat“ souseda) čekala náročná zadání 20 úloh. Po urputném hodinovém soustředění, zbyl čas i na malý oběd a na besedu s paní profesorkou Zažímalovou z Akademie věd. Mezitím už ale probíhalo i strojové vyhodnocení prací.

Terezce se opakování úloh z minulých let nakonec velmi vyplatilo, protože se stala absolutní vítězkou v kategorii šestých ročníků.

Terezko, gratulujeme!
Foto: autor

David Švorc



8. 6. 2021

Částečné zatmění Slunce

Někteří hnáni skutečnou zvědavostí, někteří puzeni potřebou utéct z budovy školy alespoň na chvíli ven, někteří ochotně podle hesla: „Místo školy na cokoli“, jiní neochotně, líně, ale nakonec téměř všichni ze druhého stupně jsme se sešli před školou, abychom pozorovali (samozřejmě přísně vědecky) částečné zatmění Slunce.

Aby se naše pozorování vědeckému zkoumání přiblížilo, ujal se zasvěceného průvodního slova pan učitel Jaroslav Landa.

Bohužel, počasí nám zcela nepřálo, po nadějném začátku se obloha zatáhla, Slunce nám zmizelo a pak dokonce začalo pršet.

Škoda, alespoň tu první chvilku jsme si užili.

Foto autor, foto zatmělého Slunce Toni Spousta

David Švorc



18. 4. 2021

Testování

„Opravdu se nemusíš bát, tyhle testy se dělají z krajíčku nosu, nikdo cizí se ti tam šťourat nebude, dostaneš tyčinku s vatičkou na jednom konci a v každé nosní dírce si sám pětkrát zašťouráš…“V tom mu došla trpělivost, nedbale mávl rukou a s pocitem značné převahy prohlásil: „Ale, tati, tohle všechno už přeci znám, mluvili o tom v televizi, je to na internetu, tohle mi přeci nemusíš vůbec vysvětlovat.“ Dobalil si školní tašku, hodil ji do kouta (jako to dělával ještě před začátkem distanční výuky) a lehce houpavým krokem (tak si připadá jako frajer) vystoupal schody do svého pokojíku. Ale já chtěl ještě mluvit o kapátku, o jedné a dvou čárkách, o významu testování…

No nic, evidentně to nepotřeboval. Ty můj kluku, jestli to ale i zítra ráno zvládneš s takovým klidem, jako se tváříš teď?

Ráno vybojujeme rituály, které jsou (zvláště na jeho vkus) proklatě brzy, ale konečně už stojíme před dveřmi školy. Zdraví se s kamarády, s každým prohodí pár slov, vypadá to, jako bychom neměli od posledního setkání tak dlouhou pauzu. Jediné, co prozrazuje, že se opravdu dlouho neviděli naživo, je jejich vzájemné přeměřování, kdo zase povyrostl, kdo koho přerostl a kdo k tomu má delší vlasy. Všechno provází tradiční brebentění, hecování a pošťuchování a já pomalu pozoruji nádhernou proměnu. Ten kluk, který v poslední době tak často na všechno nadával, viděl to černější, než to ve skutečnosti bylo, ten mrzout a občas i pěkný protiva a morous najednou roztává a v jeho očích se objevují ty nezbedné ohníčky, které chtějí říct – takhle je to správně, teď je to v pořádku, já je zase mám okolo sebe a můžeme si povídat o ninjích, avengers, o nerfkách a nikdo to nepodceňuje, pro všechny jsou to nade všechno důležitá témata.

Pak je všechny pohltí školní dveře a ani se neotočí, aby nám dali pusu nebo aspoň zamávali.

My vpadneme do běžného pracovního kolotoče a sotva se zastavíme, abychom se trochu nadechli, myslíme na to, jaké to bylo. Jak to zvládli. Jestli mají opravdu celý den tu roušku, jestli už se učili, nebo si jen povídali. Vždyť jsou spolu první den po takové době. A tak, když se přiblíží čas vyzvednout si ty naše miláčky ze školy, letíme jim naproti, v očích máme zvědavost smísenou s malým politováním, jací to jsou chudáčci, že se musí testovat, aby mohli chodit do školy, že zase musí mít tu roušku…

A on? „Tati, rouška je vopruz, ale za chvíli na ní zapomeneš, testování byla sranda, ale hlavně…“ A vychrlí na vás tisíc jiných témat, která jsou přeci mnohem důležitější, než ta nepodstatná ranní etuda s tyčinkou v nose.

Nakonec jsme to tedy mnohem víc prožívali my, než oni. Snad je testování i s těmi rouškami vlastně zanedbatelná cena za ty jeho rozzářené oči ze setkání se spolužáky a s paní učitelkou a za ta tisíce báječných témat, která mu potvrzují, že svět není tak šedivý, jak to ještě nedávno vypadalo.

David Švorc, otec duhovkového čtvrťáka

Foto z testů 4.B autor, obrázky „vzkazy“ děti ze 4.A, letáček paní učitelka Jana Himmlová



10. 3. 2021

Ranní cvičení

Děti z 5.B se snaží být i nadále v pohybu! Pokud to jde, alespoň dvakrát v týdnu se ráno před výukou sejdou a protáhnou svá těla. Je to velice skvělý začátek dne, děti jsou opravdu probuzené a nastartované na dopolední výuku.

Dominika Randáčková


7. 3. 2021

Valentýn 5.B

Žáci 5.B si nenechali utéct valentýnské tvoření. Díla, která byla vytvořena jsou opravdu rozmanitá a nápaditá. Od přáníček, přes kresby, prostorová díla až k dárkům jedlým. Někteří dokonce popřáli krátkým vzkazem pomocí videa. Ostatně na tvořivost a kreativitu dětí se můžete podívat sami.

Dominika Randáčková





7. 3. 2021

Iglúmanie v VI.A

Všechny děti jistě letos s radostí přivítaly pořádnou nadílku sněhu. Tu využili i někteří šesťáci a s nadšením se o jarních prázdninách pustili do stavby sněhových obydlí. Uvidíme, která další zima nám přinese tak skvělé podmínky…

Mgr. Alena Grée



15. 2. 2021

Tetované banány

Žáci 2. stupně se učili, co je to Bodypainting a pokusili se potetovat banán. Některé se opravdu povedly. Po návratu do školy z nich uspořádáme soutěžní výstavu a svým laikem k vašemu favoritovi můžete o vítězi pomoci rozhodnout i vy.

Miroslava Marková



7. 2. 2021

Chemické pokusy





14. 2. 2021

Valentýn 1.A

Přestože 14. února, tedy svátek sv. Valentýna, připadne letos na jarní prázdniny, my jsme ve škole nelenili a "valentýnku" vyrobili. Žáčci z 1.A vytvořili papírová přáníčka plná srdíček pro maminky, tatínky nebo třeba pro sestřičku. Věříme, že přáníčka tvořená od srdce své příjemce potěší.

Adéla Marschalková



5. 2. 2021

Hravá geometrie

Co všechno dokáží prvňáčci vytvořit z nastřihaných geometrických tvarů? Této výzvy se s velkým nadšením chopili žáčci 1.A. Pod jejich rukama vyrostla města, lidé se zvířaty nebo kosmická loď s mimozemšťany. Zábavnou formou se tak děti seznámiliy s geometrickými tvary a všechny práce moc bavila.

Adéla Marschálková



4. 12. 2020

Mikuláš na Duhovce

Už od dětství jsem obdivoval pohádkové postavy pro úžasnou míru fantazie, se kterou byly stvořeny. Měl jsem rád postavy kladné i záporné, proto mé sešity zdobily kresby andělů, ale i čertů, rytířů i lapků, oslnili mě draci a další kouzelná zvířata. Vždy to bylo pro jejich vlastnosti, zajímavé tvary postav, barvy, jakými byly jejich ilustrace vyvedeny (ano, já ještě „vyrůstal na knížkách“).

Ať si ale procházím své vzpomínky na dětství jakkoliv pečlivě, žádná z těch mých oblíbených postav si nekryla obličej rouškou (snad až na ty lapky).

Dnes je ale jiná doba. Děti vyrůstají spíš na videích (pokud možno, ne příliš dlouhých), technicky dokonalé pohádkové postavy už svým vzhledem ani kouzly málokoho ohromí. Ale setkání s předvánočními „klasiky“ v rouškách asi ani ty naše děti ještě nezažily. Skutečně. Když na Duhovce chodili Mikuláš s andělem a čertem, rozdávali drobné mlsky hodným dětem a kárali ty méně hodné, museli to letos zvládnout v roušce. Kromě toho, že jim děti nemohly zazpívat, se ale odehrála ta pochůzka se vším, co k ní patří. Čert promlouval do duše zlobílkům, anděl chválil hodné a šikovné a Mikuláš moudře posuzoval zásluhy, aby jeho pomocníci nebyli na někoho ani příliš přísní, ani příliš hodní. Ostatně, podívejte se na fotografie z naší 1.B, nakonec odcházeli snad všichni spokojeni.

Jak vypadá příprava našich kouzelných bytostí na oblíbenou akci, si můžete poslechnout v krátkém rozhovoru, který mi poskytly. Myslíte, že prozradí, kdo byl opět letos naším moudrým Mikulášem, jemným andělem a blekotavým čertem?


David Švorc
Foto: Alena Grée



Do lesa s lesníkem

Víte, co je akce: „S lesníkem do lesa“? Žáci čtvrtých a pátých tříd se ve čtvrtek 10. 12. vydali do lesů v okolí Blatna, aby to zjistili.

Celá akce byla zahájena troubením na lesní roh, který mnozí z nás slyšeli poprvé. Dále byly děti rozděleny do šesti skupin, ve kterých prošly jednotlivá stanoviště. Aktivně se zapojily do sázení nového lesa, ukázaly si, jak se vychovává les, měřily lesnickými přístroji, seznámily se s myslivostí. Překvapení na ně čekalo v podobě tažného koně – Přemka, který ukázal, jak pomáhá dřevorubci při práci v lese. Nejatraktivnějším stanovištěm byla práce se dřevem, některé děti si poprvé vyzkoušely práci s kladivem, nebo pilou.

I přes to, že nám počasí nepřálo, se dětem nechtělo domů. Akce se velmi vydařila. Děkujeme všem, kteří se na organizaci podíleli a za možnost se této akce zúčastnit.

Nadace pro život (www.drevoprozivot.cz)

Dominika Randáčková, Pavlína Baierová



31. 8. 2020

Zveme vás do nové učebny

V době, kdy se neustále zpřesňovaly (ale také měnily) podmínky zahájení nového školního roku, v době, kdy například rodiče očekávali, zda se svými prvňáčky vůbec budou moci alespoň ten první den vstoupit do školy, se kromě jiného blížilo otevření nové učebny. A protože je to učebna venkovní, napadlo vedení naší školy nabídnout pro první seznámení budoucím prvňáčkům na školní zahradě odpoledne plné soutěží, které vrcholilo návštěvou čerstvě otevřené venkovní přírodovědné učebny.

A tak tento znovuzrozený koutek školního pozemku prošel rovnou zatěžkávací zkouškou, když ti zvědaví tvorečkové zkoumali, jak klouže nová skluzavka, co je ukryto v pískovišti, zda se ten tubus skutečně dá prolézt, jaké to je proběhnout se bosí po pocitovém chodníčku a jestli by se náhodou nedalo nějak vlézt do toho malého rybníčku a jak měkká je ta krásná travička…

Nakonec to dopadlo jako v pohádce, protože soutěže i učebnu si všichni užili a dokonce druhý den mohli jít poprvé do školy i se svými rodiči. Ale to už je zase jiný příběh.

David Švorc
Foto: Ferdinand Janda, Jakub Švorc a autor



31. 8. 2020

Otevření venkovní přírodovědné učebny

„Na počátku bylo slovo…“

Ale ne takhle to nezačalo! Na počátku byl školní pozemek, který už delší dobu ležel ladem. Sem tam se na něj něco odložilo, sem tam do toho kouta vběhly děti, aby si tu chvilku pohrály, ale jiný užitek z něj nebyl.

Občas okolo něj prošli dospěláci, kterým ho bylo líto. Zřejmě proto se v jejich hlavách začal rodit plán vybudovat zde venkovní přírodovědnou učebnu.

Ale znáte to, od nápadu k jeho realizaci je někdy cesta dlouhá. Když však překonáte všechny peripetie příprav (peníze, projekt, povolení, shánění realizátora, materiálu, prvků), můžete se začít těšit, že už to konečně bude. Pak přijde další kolo problémů, protože ne všechny herní prvky můžete použít, ne všechen materiál je ihned k dispozici, pak vám to ještě „zpestří“ počasí, ale vy zatnete zuby a věříte, že se „učebna“ v srpnu otevře.

Vaši přátelé vám postupně začnou hlásit, že si všimli změny, že už je tam zase něco nového a že to asi bude nakonec moc pěkné.

A tak, i když jste si nechali časovou rezervu, ještě v posledních okamžicích před slavnostním otevřením dokončujete, zdobíte a doufáte, že se vše vydaří.

Konečně můžete pozvat lidi, kteří vám s projektem pomáhali, připomenout si s nimi vše, co jste museli společně zvládnout, a pochlubit se konečným výsledkem.

Nakonec tedy stojí věžička se skluzavkou, přes malé mlýnské kolo teče voda z potůčku do rybníčku, můžete se projít po hebounkém trávníku, posedět u ohniště, nechat chodidla užít si pocitový chodníček a protáhnout se malou štolou. Potěšit se pohledem na tři krásné dřevěné sochy…

A přitom zde můžete krásně odučit nejen hodinu přírodopisu, ale třeba i chemie a fyziky a výtvarné výchovy a bude to hezké místo i pro nevšední hodinu literatury.

Tak teď už si jen přejme, aby nám ta naše venkovní krušnohorská přírodovědná zahrádka co nejdéle vydržela.

David Švorc
Foto: Ferdinand Janda a autor



27. 8. 2020

Pojďte se hýbat

V posledním srpnovém týdnu žije škola přípravami na nový školní rok. Chystají se učebny, učebnice, pomůcky…

Ale i tak si učitelé najdou chvilku, aby se podělili se svými zkušenostmi z letních školení a kurzů. Tentokráte to byla paní učitelka Daniela Jonášová, která své kolegyně pozvala do tělocvičny, aby je naučila nové hry pro děti a netradiční techniky relaxace. Stačily jí k tomu jen tenisové míčky a plastové kalíšky. Hry i relaxaci si účastnice opravdu užily. Ostatně, podívejte se na fotografie, kdo by odmítl takové hýčkání?

David Švorc
Foto: Daniela Jonášová a autor



1. 9. 2020

1.B – První den ve škole

Jedna známá mi kdysi vyprávěla drobnou příhodu, kterou zažila cestou domů po prvním školním dnu se svým čerstvým prvňáčkem. Když si povyprávěli o tom, co ve škole prožili, zeptala se ho: „ A jak se ti tam dneska líbilo?“ Odpověď ji trochu zaskočila: „Bylo to prima, ale zítra mě nebuď.“ Bohužel, školkový režim (někdy do školky nemusel, takže ho maminka ráno nebudila) už byl minulostí.

Na tuto historku si od té doby v první školní den pokaždé vzpomenu.

Pro většinu těch „zkušených“ to byl jen další nástup do školy po prázdninách. Ale mezi nimi se pohybovala skupinka možná trochu vystrašených, ale rozhodně statečných prvňáčků. Někdo se zvědavě rozhlížel, někdo raději vzal maminku či tatínka za ruku (pořád znamená velkou jistotu) a někdo si porovnával ten svůj báječný kornout s těmi, co drželi v ruce ostatní. Ale určitě všichni zvědavě vyhlíželi "tu svoji" paní učitelku. Pro žáčky letošní 1.B si přišla paní učitelka Tereza Votýpková .

Spolu s paní ředitelkou (která prvňáčky i jejich rodiče krátce přivítala) a s paní zástupkyní se jim snažily svou vlídností dodat odvahu vstoupit poprvé do naší školy. Pak ten krok konečně nastal a všichni se mohli podívat na svou třídu, vybrat si místo a alespoň chvilku si vyzkoušet, jaké to je být opravdovým školákem.

Tak ať máte sílu a chuť budit se i v další dny, které tu s námi prožijete!

David Švorc
Foto: autor



1. 9. 2020

1. A – První den ve škole

„Snad se dobře vyspal a dnešek si užije. Snad si najde dobré kamarádky. Snad jim to půjde. Snad se jim tam bude líbit. Snad bude mít hodnou paní učitelku. Snad, snad, snad…“

S každou změnou přichází tolik neznámého a tolik obav, které se budou muset překonat. Nedospánky pak trpí nejen malí budoucí školáci, ale i rodiče, protože i jim začíná nový život. A tak se celé rodiny již dlouho dopředu na tu změnu chystají. Někde to začne velkými nákupy (jen si vzpomeňte, co stojí výbava pro nového školáka), někde utíráním slziček, protože jemu či jí se ze školky opravdu nechce, vždyť tam má tu svoji oblíbenou paní učitelku, ale všude je cítit, že se „To“ blíží.

A pak konečně nastane ten „Den“. To se vezmou šaty, které holčičky s maminkou připravily už večer, někteří kluci po drobném boji obléknou slavnostní košili („Ale mami, celý léto mi stačilo to bezva triko s Hulkem!“), někteří jsou překvapeni kornoutem s mlsky, ale všichni se pak sejdou před školou, aby si to poprvé spolu vyzkoušeli.

Tak ať si dnešek užijí (a nejen dnešek), ať si najdou dobré kamarády, ať se jim tam líbí, ať jim to jde, ať…

Prostě – ať jsou s námi rádi. Vítejte na „Duhovce“!

David Švorc
Foto: autor



1. 9. 2020

A zase do školy!

„Konečně září a vy zas budete mít normální režim! Já už se z vás snad zblázním!“

V některých rodinách jste skutečně koncem srpna mohli takové věty zaslechnout. Aby ne, od března byly naše děti doma a udržet jejich pracovní morálku alespoň trochu na úrovni už bylo leckdy nad lidské síly. Když pak období karantény plynule přešlo do letních prázdnin, nabyli někteří naši žáci dojmu, že v tom poklidném životním tempu by mohli vydržet i mnohem déle.

Přesto se prvního září začali pomalu scházet před školou, aby se ujistili, že tentokrát už „opravdu musí“.

Pro letošní deváťáky nastalo velmi důležité období. Budou se muset rozhodnout, kam zamíří dál, zopakovat si látku z období karantény (stejně jako jejich mladší spolužáci) a připravit se na přijímací zkoušky. To vše mají zkomplikované nejistotou fungování škol v této době.

Snad si to brzy všichni uvědomí a z toho letně líného tempa se vrátí do rytmu školního života.

Přejme tak všem našim žákům a učitelům hodně klidu na učení, rodičům aspoň trochu oddechu v běžném životě a všem více radosti než starostí.

David Švorc
Foto: autor



Podobnost v praxi

Žáci 9. ročníků probírají podobnost. Využili jsme slunečného dne a šli jsme ověřit, jestli poznatky, které jsme procvičili v lavicích, opravdu fungují i v praxi. Měřili jsme stíny a díky nim a znalostem z podobnosti, jsme počítali výšky různých objektů (stromů, budov, osob, pařezů). Byla nám sice trošku zima, ale zjistili jsme, že to opravdu funguje a většinu z nás to i dost bavilo!

Jana Raška Moutelíková



Předvánoční výroba svícnů

Žáci 6. ročníků naší školy si v rámci předmětu pěstitelství-chovatelství v adventním čase vyrobili vánoční svícen. Vyzkoušeli si práci s floristickou aranžovací hmotou, do které vpichovali větvičky nejrůznějších jehličnanů. Snažili se o dodržení kompozice, vše nakonec nadekorovali dle svých představ. Jak se jim práce povedla, si můžete prohlédnout v galerii.

Mgr. Marschalková Adéla



21. 11. 2019

Halloween

Jeden sobotní večer se před naší školou začaly objevovat podivné postavy zachumlané v tmavých hábitech, které občas prozrazovaly, že majitel pod nimi schovává jakousi hůlku. Některým mudlům mohla tato společnost nahánět strach, a proto raději všichni malí kouzelníčci rychle zmizeli ve zdi nástupiště 9 a ¾.

No ovšem. Na „Duhovce“ se opět udála jedna z krásných akcí, které pro děti již tradičně organizují Duhovkové matky. Pokud jste vešli do budovy, ocitli jste se rázem v jiném světě. Přibyly stěny, vchody a různá nasvícená zákoutí, chodby byly ozdobeny tmavými plátny, světýlky různých druhů a barev a všude zněla tichá hudba. Jak dlouho asi trvala příprava toho všeho, když musíte připočítat čas na výrobu kostýmů účinkujících, líčení a odměn pro děti, stěhování, stavbu a úklid?

Na naše děti opět čekalo na cestě po suterénu a přízemí budovy několik zastavení, na kterých musely spolupracovat v týmu (když se měly pohybovat improvizovaným vlakem nebo vyhrát zápas ve fanfrpálu), překonat strach (když měly vyslechnout ortel Moudrého klobouku, projít tmavými částmi školy, vzít si nevábně vyhlížející mlsek od profesorky Trellawneyové a její asistentky), prokázat drobnou zručnost (při výrobě nebo výzdobě kouzelnických hůlek), zoologické znalosti (při péči o kouzelné tvory), vybrat si vlastní vlastní kouzelné zvířátko a také vyznat se v jedech (když poznávaly houby a koření).

Celá cesta trvala přes padesát minut a přesto jsem zaslechl nejednoho čarodějnického adepta, jak smutný, že už musí domů, prohlašuje, že by šel znovu. Snad ho utěšil diplom o získání Náležité kouzelnické úrovně a krásná hůlka, kterou si na památku všichni odnášeli domů.

Za báječnou akci děkujeme všem, kteří ji připravili. Je úžasné vidět, jak spolupracují rodiče, učitelé, kuchařky, přátelé školy a naši deváťáci, aby pro první stupeň připravili událost, která opět předčila předchozí ročníky.

PS: Fotoaparátem nedokážu všechno náležitě zachytit. Někde bylo natolik málo světla, že jsem musel použít blesk, který sice pomůže konstatovat, že v této místnosti bylo něco připraveno a někdo tam s dětmi něco dělal, ale objektivem jsem nepřenesl všechny ty šumy, ruchy, vzdechy, šepoty, vůně a atmosféru napětí, uvolnění a radosti. To se prostě musí zažít...

foto: autor

David Švorc



21. 11. 2019

„Duhovka“ reprezentovala v Německu

V průběhu prázdnin dostala naše škola nabídku vystoupit na akci v německém Pobershau u Marienbergu. Sedmáci tedy nacvičili s paní učitelkou Evou Ševčíkovou a paní učitelkou Renatou Stojanovovou německy zpívané kánony, připravili loupežnickou písničku i s kostýmy a obrázky, aby si text dokázalo německé publikum lépe představit, sbor Happy Smile s paní učitelkou Alenou Grée oživil po prázdninách svůj repertoár a nacvičil stejné písničky, aby sedmáky podpořil a přidala se i školní kapela The Rainbow Band.

Když pak 19. září přijel ke škole autobus, vypadalo to, že se stěhuje malý cirkus, jen ta živá zvířata chyběla. Kromě nástrojů a aparatury jsme totiž stěhovali také kostýmy a kulisy. Přesto po slabé půlhodince nakládání jsme mohli vyrazit. V autobusu jsme si připomněli náš repertoár, vzájemně se ujišťovali, že to zvládneme a těšili se na program, kterého jsme se měli zúčastnit. Měli jsme totiž nejen vystupovat, ale také zažít „atrakce“, které pro nás připravili naši němečtí hostitelé. Po nedlouhé jízdě jsme zastavili na místě a zjistili, že mírně prší, je nevlídno a že své nástroje, kostýmy a kulisy musíme nejdřívě nastěhovat do skladu u výstavní síně, protože animační program už nestihneme, ale čeká nás průvodce do dolu.

Do dolu?! Cože?! To je žert?!

Nebyl. Asi bychom si exkurzi vychutnali víc, když bychom byli pořádně nabalení, měli pohorky a věci, kterým nevadí, když se v úzké tmavé chodbě trochu otřeme, ale i tak to pro nás byla zajímavá zkušenost.

Po malé svačině jsme konečně mohli postavit na pódiu své nástroje, techniku, kulisy a převléknout se do kostýmů. Většinou se po této fázi přípravy pokračuje krátkou zvukovou zkouškou, ale najednou na pódium vystoupil organizátor a začal mluvit do mikrofonu. Nejdříve jsme mu nevěnovali pozornost, ale ve chvíli, kdy začal představovat jednotlivé nástroje, nám trochu zatrnulo. Opravdu. Začínáme. Tak to bude „punk“! Nezbývalo než uklidnit zněrvóznělé vystupující a pustit se do toho.

Nakonec jsme vystoupení zvládli a dočkali se i potlesku, takže jsme se před odjezdem mohli zaslouženě odměnit krátkým rozchodem po areálu festivalu. Někdo si koupil drobnost na památku, někdo mlsal, někdo vybral malý dárek domů, a tak snad všichni odjížděli spokojeni. Zbývalo jen přestěhovat ten náš „cirkus“, vyložit ho z autobusu a znovu nastěhovat do školy. Ale to už je úděl amatérských umělců...

PS: Nedávno nám přišel mail s poděkováním za profesionální vystoupení. A pak, že to byl „punk“.

foto: Matouš Raška a autor

David Švorc



21. 11. 2019

Projektový týden, aneb Všichni jsme z jedné planety

Na „Duhovce“ je už tradicí, že se první týden věnujeme nějakému společnému tématu. Nejen, že si pomalu zvykáme, že prázdniny jsou sladkou minulostí, ale můžeme s žáky mluvit o věcech, na které v běžném roce třeba ani není tolik času, můžeme to udělat jinou formou a někdy nám projekty umožní i seznámit rychle děti z různých tříd, když si témata, kterým se chtějí věnovat, mohou vybírat samy.

Letos jsme se věnovali poznávání života jiných lidí. A dělali jsme to různými způsoby. Diskutovali jsme s Angličanem, který už několik let žije v Čechách, seznámili jsme se s novou rodilou mluvčí na výuku španělštiny, která nejen představila svou zemi, ale dokonce i přivedla své rodiče. Učili jsme se písničky z různých zemí, pozdravit, poděkovat a další užitečné fráze v méně rozšířených jazycích, ukázali jsme si některá (pro nás neznámá) písma, vyprávěli si příběhy lidí, kteří pro svůj původ nebo přesvědčení v době dávné i nedávné zažili různá příkoří... To vše pro to, abychom se shodli na závěru, že není důležité, jací jsme navenek, ale jací jsme lidé.

foto: autor

David Švorc



21. 11. 2019

První den ve škole

Jsou okamžiky, které vám v kantořině nikdy nezevšední. Jedním z nich jsou chvíle, kdy paní učitelky vedou školou nové prvňáčky. Počkají na ně před hlavním vchodem, vlídně s nimi promluví, aby je uklidnily, protože někteří jsou trošku nervózní a možná se i maličko obávají, co je čeká. Pak se konečně dveře otevřou a oni vcházejí potichu sledováni rodiči, pro které je to moment neméně důležitý. Ti zkušenější, kteří už nějaké děti ve škole mají, si v duchu vypočítávají, co vše bude opět třeba zařídit, nakoupit, jak nastanou zase okamžiky náročné logistiky, neboť nebudeme chodit jen do školy, ale musíme ty své ratolesti dopravit taky na balet, gymnastiku, tanečky, malování, judo, kopanou, floorbal, plavání, na koníčky a k tomu taky musí někdo nakoupit, uvařit, poklidit, podepsat úkoly, notýsek a zkontrolovat tašku do školy („Panebože, na co potřebuješ ty plyšáky, autíčka a pokémony a kde máš pastelky a to pravítko, co jsem ti tam včera dal!“). A to vše se bude muset stihnout i s tím naším zaměstnáním a kdy my jsme s maminkou vlastně měli naposledy chvilku klidu a teď tohle...

Promiňte nechal jsem se trochu unést... Vraťme se tedy k tématu.

A kráčejí za nimi i rodiče nezkušení, kteří už od svých přátel slyšeli, že jim to tedy začne a že budou muset zařídit, nakoupit, odvézt, přivézt, podepsat, zkontrolovat... Ale nenechají si ten slavnostní okamžik něčím takovým pokazit. Teď jdou tiše školou, rozhlížejí se, pozorují ty své prvňáčky a možná jsou i trochu dojatí, protože ještě nedávno se to rozvalovalo v zavinovačce v dětské postýlce, ještě nedávno to sotva lezlo a teď už se to tváří důležitě a dokonce nás to včera poučovalo, protože už bude přece školák nebo školačka.

Všichni pak zasednou, aby si poslechli přivítání, které si pro ně připravila paní ředitelka. Několik vlídných slov přidá i paní spisovatelka Zuzana Pospíšilová. Pak přečte ukázku ze své knížky, kterou si děti dnes odnesou podepsanou domů. Některé si hned slabikují alespoň názvy kapitol, ostatní si prohlížejí obrázky, ale všechny pokukují po maminkách a tatíncích, jakoby chtěly říct: “Hele, jak tu školu zvládám, nic to není a vy jste se o mě tak báli!“

No, uvidíme. Ten dnešní den byl jen první.
foto: Ferdinand Janda a autor

David Švorc



21. 11. 2019

Psychologický seminář v přípravném týdnu

Zamyšlená, přemýšlivý, zadumaná, pobavená, udivená, soustředěný...

Tak jako si někteří v přípravném týdnu najdou čas naučit se nové hry pro výuku tělocviku, sešli se kolegyně a kolegové také na psychologickém semináři. Naše řady totiž nově posílila paní učitelka Jana Lhotská. Její zkušenosti z pedagogicko-psychologické poradny najdou na „Duhovce“ určitě své uplatnění. Pro začátek se uvedla drobnými týmovými hrami, kterými lehce zmapovala, jak fungují naši pedagogové jako kolektiv. Pro mne to byla příležitost pozorovat je okem objektivu, když jsou zamyšlení, zadumaní, pobavení, udivení, soustředění...

Ostatně, podívejte se sami.
foto: autor

David Švorc



21. 11. 2019

Sportovní seminář v přípravném týdnu

Pokud byste na konci srpna zavítali do školy, divili byste se, jaký čilý ruch tu panuje. Ti chystají třídy pro prvňáčky, ti počítají sešity nebo učebnice, ti ještě stěhují nábytek (někdy do tříd, někdy na půdu, protože by se někdy ještě mohl hodit), sem tam se všichni sejdou na nějaké poradě...

Prostě za ten týden se toho musí stihnout opravdu hodně. Přesto si mnozí vyhradí aspoň hodinku, aby se seznámili s tím, co se kolegové nebo kolegyně naučili na školeních během prázdnin. Tentokráte to byly paní učitelky Pavlína Baierová a Lenka Valtlová, které pozvaly kolegyně do tělocvičny, aby předaly své zkušenosti ze školení, kde se učily, jak rozhýbat naše lehce lenošné žáčky. Hry, které nabídly, nebyly tak jednoduché, jak vypadaly. Naštěstí se našlo i několik dětí, které se s chutí zapojily, takže i tento trénink byl plný legrace a uběhl velmi rychle.

foto: autor

David Švorc



24. 9. 2019

Dopravní hřiště ožilo

Týden od 16. do 20. září 2019 byl pro čtvrťáky navštěvující školní družinu výzvou. Děti si mohly v praxi prověřit své znalosti z loňského roku. Vloni se „pouze“ učily znát základní dopravní značky, vyráběly je, kreslily a zkoušely na interaktivní tabuli správné chování v dopravních situacích.

Letos si děti přivezly do družiny helmy, koloběžky, kola a motokáru a díky krásnému počasí si každý den velmi užily.

Ten první byl ve znamení nesmělých začátků, kdy převážila radost z jízdy nad vnímáním dopravního značení, a z řad přihlížejících spolužáků a vychovatelek se ozývaly výkřiky: „Kam jedeš?“, „Stůj, pozor kruhák!“ …

Další dny se již děti snažily. Zvládly kruhový objezd, jízdu po hlavní silnici, parkování, jen značka STOP jim dělala pořádné potíže. Poslední den ale zvládly i tu.

Celý týden proběhl až na dvě odřená kolena a jeden defekt na kole motokáry bez problémů. Už se těšíme na jarní pokračování.

Olga Kováčová a Lenka Hanzalová



19. 6. 2019

Den dětí, aneb pěna tady, pěna tam...

Už jste někdy na plakátu k chystané akci četli pobídku, abyste si s sebou vzali náhradní oblečení? Ne? To se opravdu nestává tak často, ale my to zažili.

První červnovou sobotu se učitelé a žáci naší školy sešli na hřišti, aby společně oslavili Mezinárodní den dětí. Potěšitelné bylo, že ti menší žáci si přišli vyzkoušet to, co pro ně přichytali ti větší. Tentokráte se nabídli osmáci ze třídy pana učitele Pavla Votruby, kteří na den motivovaný otázkou „Jak se zachovat v nebezpečné situaci?“ doplnili vystoupení policistů, záchranářů a hasičů vlastními originálními soutěžemi a úkoly.

Takže se na našem školním hřišti řídila motorová vozidla pod vlivem alkoholu (na to stačil starý volant a speciální brýle, které skutečně vytvářejí pocit rozostřeného vidění způsobeného alkoholem), obvazovaly rány, stříkalo vodou na terč, utíkalo s evakuačním zavazadlem, posuzovalo, jak poznat, kdo nám lže, překonávaly se překážky, přenášeli ranění, zkoušela se výstroj zásahové jednotky, hlasitost sirén na hasičských a policejních vozech...

No, bylo toho opravdu hodně, všichni si to užívali, ale zároveň pokukovali po okolí, kde že se chystá to slibované překvapení. A když přišlo, nemohli se ho nabažit. Hasiči totiž vyměnili čistou vodu za krásnou pěnu a změnili trávník na skvělý pěnový rybník, kterému nakonec neodolali i někteří rodiče. Zkuste si nesáhnout, když vidíte, jak si to ti malí užívají :-) …

Nakonec tedy došlo i na náhradní oblečení, protože někteří školáčci si pěnu užili skutečně celým tělem.

Děkujeme všem, kterým nebylo líto věnovat volnou sobotu pro radost těm druhým a těšíme se příště.

Bude zase pěna?

foto: autor

David Švorc



19. 6. 2019

Předávání odměn na koberci ve výklenku

Ano, opět se předávaly ceny za sportovní výkony a opět na našem tradičním místě! Ale pozor, pokud čekáte seznamy úspěšných žáků, budete překvapeni, tentokráte si potlesk zasloužili naši učitelé.

Naše škola letos opět postavila tým do turnaje kantorského volejbalu. A protože si vedl skutečně dobře, ocenila paní ředitelka bojovnost, statečnost a vytrvalost kolegů, kteří nás úspěšně reprezentovali. A tak i oni na improvizovaném stupni vítězů dostali nejen diplom a malý mlsek, ale i tradiční skleněnky. A víte jak potěší, když vám vaši vlastní žáci k tomu zatleskají?

foto: autor

David Švorc



19. 6. 2019

Mateřinky na koberci

Koberec ve výklenku v patře se pro nás pomalu stává netradičním kulturním centrem, ve kterém se setkáváme na malých školních koncertech, na předávání sportovních cen apod.

To potvrdilo i vystoupení dvou tříd naší mateřské školy, které se nemohly zúčastnit opakování akademie ve školní tělocvičně, protože měly v tu dobu zrovna plavání. A uznejte, nebylo by škoda nevidět školkáčky s jejich programem? A tak jsem se sešli o velkou přestávku, aby se nám děti ze tříd Afrika a Podmořský svět pochlubily s čísly, která předvedly i na akademii v divadle.

A bylo s čím se chlubit. Připočtete-li jejich roztomilost (podívejte se na fotografie) a hezkou atmosféru, kterou jim svým fanděním a potleskem vytvořili jejich starší spolužáci – školáci, bylo o hezké chvilky postaráno.

foto: Jana Raška Moutelíková

David Švorc



19. 6. 2019

Školní akademie v tělocvičně

Připravit vystoupení, které ani neuvidím? Poctivě nacvičovat a nemoci to předvést svým kamarádům?...

No, to by přece nikoho netěšilo, a tak naše škola pořádá už tradičně akademie dvě. Ta první je pro veřejnost a publikum tvoří hlavně maminky, tatínkové, tetičky..., vždyť to znáte. Letos se odehrála v divadle už 22. 5., ale žáci školy ji neviděli, protože se museli soustředit na svá vystoupení.

Proto hrajeme celé představení ještě jednou, ale tentokráte sami sobě pro radost, abychom předvedli před spolužáky, co vše dokážeme. Ve čtvrtek 23. 5. jsme tedy znovu postavili kulisy, natahali kabely, zapojili nástroje, bedny, mikrofony, převlékli se do kostýmů a ještě jednou si zažili to mrazení kolem žaludku, které cítíme těsně před tím, než jdeme na pódium. Tady žádné pódium nebylo, protože jsme hráli v tělocvičně, ale to snad nikomu nevadilo, užili jsme si to báječně.

Ostatně, podívejte se na fotografie.
foto: Lucie Orosová a autor

David Švorc



5.4.2019

Zápis do první třídy, den druhý

„Vyber si obrázek, přenes ho do domečku vlevo, dej další obrázek pod kočičku. Spočítáš, kolik je tu pejsků? Jakým písmenem začíná toto slovo? Dokážeš ho zatleskat? Kolikrát jsi tleskla? Dokážeš nakreslit svého brášku?...“

Další den se paní učitelky věnovaly ve škole dětem, které by na „Duhovku“ rády chodily. Naslouchaly připraveným básničkám, písničkám, s kluky a holčičkami počítaly, tleskaly, hledaly správné barvy, tvary, strany a pozorně zvažovaly, zda už je správný čas pro nástup do školy. Budoucí prvňáčci někdy soustředěním krčili čelíčka, žmoulali si copánky, někteří si dokonce i cucali prsty, mračili se, na prstech kontrolovali výsledky a nebo se radostně usmívali, když se dobrali správného výsledku a byli pochváleni.

Většinou to dobře dopadlo a můžeme se těšit na setkání v září.

Tak brzy na shledanou!

foto: autor

David Švorc



5.4.2019

Zápis do první třídy

„Vyber si obrázek, přenes ho do domečku vlevo, dej další obrázek pod kočičku. Spočítáš, kolik je tu pejsků? Jakým písmenem začíná toto slovo? Dokážeš ho zatleskat? Kolikrát jsi tleskla? Dokážeš nakreslit svého brášku?...“

Další den se paní učitelky věnovaly ve škole dětem, které by na „Duhovku“ rády chodily. Naslouchaly připraveným básničkám, písničkám, s kluky a holčičkami počítaly, tleskaly, hledaly správné barvy, tvary, strany a pozorně zvažovaly, zda už je správný čas pro nástup do školy. Budoucí prvňáčci někdy soustředěním krčili čelíčka, žmoulali si copánky, někteří si dokonce i cucali prsty, mračili se, na prstech kontrolovali výsledky a nebo se radostně usmívali, když se dobrali správného výsledku a byli pochváleni.

Letos opět přicházely děti i k nám. Vítaly je vlídné tváře lidí, kteří nezapomínají, co tento den pro budoucí školáčky může znamenat. S pochopením a trpělivostí paní učitelky zkoumaly, co už děti dovedou, zapisovaly s rodiči nutné údaje a odpovídaly na otázky o škole, třídách, vyučujících...

A to vše právě proto, aby se v září mohli školkáčci proměnit ve školáky, ze kterých se pak stanou zpěváčci školních sborů, recitátoři, florbalisti, fotbalisti, atleti, plavci, šachisté, herci školních dramaťáčků, matematici bojující v olympiádách, ale hlavně prima děti ve fungujících třídách.

foto: autor

David Švorc



5.4.2019

Sedmáci v mosteckém divadle

„Tak teď už mám doopravdy dva pány, zaplatili mi oba. Jauvajs!“

Ačkoliv jsme o návštěvě komedie Sluha dvou pánů v mosteckém divadle věděli už od prosince minulého roku, museli jsme být trpěliví, protože mnohá školní představení tohoto kulturního stánku jsou na dlouhou dobu dopředu vyprodaná. Snad díky komediálnímu talentu hlavního protagonisty tohoho kusu (Jiří Kraus jako sluha Trufaldino) nebo do jisté míry improvizovaného vtipného hudebního doprovodu (Tomáš Alferi) či souhry celého ansámblu, patří Goldoniho kus mezi hry, na které je poměrně obtížné se dostat.

Ve shonu školního roku ale čtyři měsíce uplynuly velmi rychle, a tak jsme konečně mohli vyrazit. První hodinu jsme přečkali, trochu posvačili a po krátké tlačenici v šatně nastoupili do autobusu. Cestu do Mostu všichni známe, až na párek divočáků u silnice tedy téměř nebylo na co koukat, ale v družném hovoru dorazily obě naše sedmé třídy do divadla včas.

Někteří viděli „Sluhu“ v provedení Miroslava Donutila, a proto mají pocit, že tuto hru znají, ale výhodou goldoniád je, že dávají prostor improvizaci, která již zmíněnému Jiřímu Krausovi vyhovuje. Jeho žertíky publikum přijímalo vřele a nebálo se ho odměnit (vlastně celý soubor) potleskem, kdykoli je svým uměním pobavil. Pomohlo i to, že se jeho Trufaldino nebojí navázat kontakt s publikem, žertuje jazykem mladému publiku srozumitelným a blízkým, ale zbytečně se nepodbízí, a tak můžete tento kus vidět i několikrát a pokaždé objevíte něco nového.

Velmi potěšitelné bylo, že (ačkoliv je hra určena spíše většímu publiku) naši žáci se představením také bavili a po celou dobu se vzorně chovali. S takovými diváky vyrazíme znovu a velmi rádi.

foto: autor

David Švorc



5.4.2019

Noc s Andersenem, tentokráte pod křídly „Albatrosa“

Ačkoliv mnoho našich žáčků doma ráno fňuká a odmlouvá a reptá, protože se jim zase do školy nechce, protože by tisíckrát raději zůstali doma zachumlaní ve své peřině a někteří dokonce zkoušejí na rodiče finty s bolestmi v krku, zvýšenými teplotami, celkovou zchváceností (chudinky, marně, vždyť rodiče do školy také chodili), jsou dny, kdy do Duhovky jdou zcela dobrovolně a ještě se těší a popohánějí rodiče do rychlejšího tempa, jakoby ani nevnímali, že maminky a tatínkové jim zrovna dnes toho zabalili trošku víc než obvykle. Trošku? Pořádně víc, protože ten den budou jejich ratolesti potřebovat kromě penálu i oblíbenou knížku, jídlo a pití nejen na svačinu, ale i na večeři a snídani. Ano! Večeři a snídani ve škole! Takže kromě toho nezapomněli přidat i spací pytle a karimatky, baterky a samozřejmě plyšáčka, aby jejich sluníčkům, miláčkům, beruškám, pirátům, raubířům... však víte, jak jim říkáte, v tom spacáku i něco vonělo domovem.

Před školou se pak setkávají s dalšími rodiči, se kterými probírají, zda nic nezapomněli a mají opravdu vše, ale stihnou se i pochlubit, jak naloží s tak vzácným volnem bez dětí. Některé možná překvapí, když uvidí, že se na noc ve škole chystají i školkáčci, jenže to je na „Duhovce“ už samozřejmostí. Po různě dlouhém loučení, tisícerém připomenutí „co jsme si říkali, co jsi mi slíbil“, dojde konečně na chvilku pochlubit se spolužákovi či spolužačce pamlsky, novou baterkou, plyšáčkem a hračkou, kterou jsme si z domova stihli do batůžku přibalit.

Pak už se děti scházejí u interaktivních tabulí, aby si připomněly téma dalšího ročníku Noci s Andersenem. Poslouchají vyprávění, písničku, prohlížejí obrázky a zjišťují, že letos to bude o velkém ptáku, po kterém je pojmenováno jejich oblíbené nakladatelství. Vytvoří družstva, „vyzbrojí“ se baterkami a tužkami a pak už netrpělivě sledují hodiny, aby na trasu vyrazily včas. Ve správný okamžik opustí třídu a hledají po škole stanoviště, na kterých je očekávají pomocníci ze sedmých tříd, aby jim zahráli krátkou motivační scénku a prozradili úkol, za který jim dají část tajenky. Na chodbách tedy děti potkávají Ferdu mravence a brouka Pytlíka, kterým pomáhají postavit větrem rozbořené domečky, pana Jiřího Žáčka, jehož potěší tím, že se rychle a bezchybně naučí krátkou básničku, Pipi Punčošku s jejím cvičením s opravdovými punčochami, Manku a Cipíska, kterému povlečou peřinky (to je dřina), paměť a postřeh si procvičí s panem Tau, myška je provede úkoly animovaného krtečka, Mach s Šebestovou ověří, jak se dokážou postarat o své domácí mazlíčky a pak už jim zbývá jen překonat strach a pomoci Harrymu a Hermioně najít ztracenou hůlku a kámen mudrců (ale pozor na nezvedené mozkomory!). Když už mají pocit, že je vše hotovo a baterkami prošmejdí každičký tmavší kout, narazí na poslední úkol na cestě. Musí se pekelně soustředit a orientálními jídelními hůlkami vybrat z talíře tři titěrné lístečky s názvy dětských knížek. A pak? Pak hurá zpátky do třídy, protože přeci znají TO SLOVO a mohou zachránit Albatrosa!

Odměnou za všechnu námahu je jim pak uznání spolužáků a malý mlsek, který si ale už vyzvedne v družině celá třída společně.

Poté nastává pro učitele asi nejnáročnější část. Uspat malé hrdiny po takovém dobrodružství totiž není vůbec jednoduché, vždyť toho mají tolik na srdci (a všichni to samozřejmě mají i na jazyku), takže se zšeřelými chodbami nese tiché brebentění, které se ale přeci jen nakonec promění v jemné a spokojené oddechování.

Ráno zbývá čas na klidnou snídani, někde i na krátkou pohádku a pak už se objevují první rodiče. Děti se rozloučí a kupodivu - některým se nechce domů. Ze školy! Když odejde poslední žáček, paní učitelky zamknou třídy a s nadějí, že se snad v sobotu dospí, vyrazí domů. Přejme jim to.

A jak vypadá pondělní ráno? Mnoho našich žáčků zase fňuká a odmlouvá a reptá, že se jim do školy nechce, protože by tisíckrát raději zůstali doma zachumlaní ve své peřince a … ale však to znáte.

foto: autor

David Švorc



21.3.2019

Cesta do pravěku

Cestou napříč časem se třída 4.B sice nevydala, ale podnikla alespoň krátký výlet do městské knihovny v Chomutově. Zde na ně čekala beseda zaměřená právě na téma Pravěk.

Pro začátek bylo ale nezbytné znát dvě důležitá jména spjatá s tímto obdobím: Eduard Štorch a Zdeněk Burian. Jistě se mezi Vámi nenajde nikdo, kdo by tato jména neznal a někoho takového už nenajdete ani ve 4.B. Děti si prohlédly knihy i typické obrázky a mohly si tak představit, jaké to asi kdysi bylo. Po seznámení s těmito jmény se mohly přesunout k dalšímu úkolu, čímž byla diskuze o teoriích vzniku vesmíru a vývoji člověka. Děti některé informace znaly ale věřím, že se ještě přiučily a objevily spoustu nových informací. Teď už vědí nejen kde se vzalo uhlí, ale také co se stalo s dinosaury a jak asi pravěký člověk žil. Jako vždy na konci besedy si děti prošly knihovnou a půjčily si další knihy. Moc děkujeme skvělé paní knihovnici za krásnou besedu a už se moc těšíme na příště!

Tereza Votýpková



21.3.2019

Den her, tentokráte s piráty

117! 117!! 117!!! Ale ne, nikam nevolejte, ostatně ani nevím, kam byste se dovolali. My se jen chceme pochlubit počtem dětí, které navštívily duhovkový Den her! Tolik si jich v sobotu spolu se svými rodiči přišlo vyzkoušet, co si pro ně zaměstnanci naší školy připravili. A že to byly děti opravdu šikovné, odnášely si od nás nejen vzpomínku na hezky prožitý den, ale i drobné dárky z pirátské truhly, které jim ho budou připomínat. Než se však dostaly ke zmiňované truhle, musely vyrazit na dobrodružnou výpravu školou, na které jim byli průvodci (ale někdy i protivníky) paní učitelky a páni učitelé (pro dnešek však převlečení za krásnou korzárku nebo statečného bukanýra). I děti, které do naší školy chodí, byly leckdy překvapené, jak kostým jim důvěrně známé vyučující změnil.

Na začátku hry dostal každý svou kartičku, do které za každý splněný úkol, vyřešený rébus či překonanou překážku dostal veselé razítko. Získat ho bylo někde snazší, někde náročnější, ale nikdo se nemusel bát, protože na každém stanovišti byly připravené úlohy ve dvou úrovních náročnosti, aby bylo možné je přizpůsobit věku a schopnostem návštěvníků. Protože zatímco ti nejstarší mohli školou procházet sami a jen se hrdě rodičům chlubit, co už mají za sebou, ti menší se občas ještě trochu bázlivě přidržovali maminčiny ruky a byli za její blízkost a pomoc vděčni. Ten asi nejmenší pirát se nechal celý den nosit a jen ručkou zvědavě zkoumal obrázky na chodbách. A tak se dnes jedni rodiče ani na chvilku nezastavili, ale jiní měli příležitost klidně si popovídat s přáteli, se kterými se u nás setkali.

Kromě tvořivých úkolů (např. výroby pirátského klobouku) čekaly na děti pohybové hry (překonávání překážek, rovnováha, skoky, hody), cvičení rozvíjející postřeh, jemnou motoriku a logiku. Připraven byl i fotokoutek, aby si mohli rodiče pořídit snímek svého piráta s „opravdovou“ plachetnicí a také dvě herničky, ve kterých se už nesoutěžilo, ale odpočívalo. Zde si mohli příchozí vyzkoušet alespoň část deskových her (ale nejen těch) z naší školní sbírky.

Nikdo nemusel nikam spěchat, mohl si užít sobotní pohodu dosyta. Snad i proto odcházeli všichni příjemně naladěni a častokrát s příslibem, že se nevidíme při hezké akci naposledy.

Když odešli poslední návštěvníci, škola osiřela, ztichla a byla i trošku smutná. Ale ne nadlouho, vždyť v pondělí se zase sejdem.

Díky všem za hezkou sobotu!

foto: autor

David Švorc



17.2.2019

Zachraň se, kdo můžeš!

Další projektový den, aneb „Zachraň se, kdo můžeš!“

Pokud jste poslední lednový den dopoledne procházeli naší školou, mohli jste být maličko vyděšeni tím, co bylo z jednotlivých tříd slyšet. Tu hovořili o požáru, tu o povodni, dalo se zaslechnout i slovo tornádo, tam volali hasiče, jinde zas policii nebo sanitku.

Občas se na chodbách prvního stupně mihli naši žáci s vlastnoručně vyrobenými požárnickými helmami, na druhém stupni jste zahlédli příšerky v improvizovaném ochranném oděvu.

Dokonce se někdy mezi nimi mihli i pečlivě ošetření zranění. Jeden měl jen náplastí zalepený ukazováček (snad to byla jen malá odřenina), druhý obvázanou ruku (to už mohlo být nebezpečnější), další procházel se zavázanou hlavou a v „Himaláji“ (tedy v naší družině) a školním klubu jste mohli zahlédnout v bezvědomí ležící postavy, které se (někdy marně) pokoušeli školáci zachránit.

Ačkoliv to vše mohlo na první pohled vypadat i dramaticky, nic skutečně dramatického se nedělo. Nikde nehořelo, o žádném tornádu nad naší školou nevíme, hasiči ani policisté jezdit nemuseli a jediní opravdoví profesionálové byli zdravotníci, kteří nás ten den učili, jak se zachovat v mimořádných situacích.

A protože ani nikdo nebyl zraněn, byl to jen další užitečný projektový den, který nám ukrátil čekání na pololetní vysvědčení.

A promiňte, nejen užitečný, ale i příjemný, protože tentokráte byla chemická show zakončena výrobou zmrzliny. A prý byla moc dobrá, ale na mě se už nedostalo. No, kdo pozdě chodí...

foto žáci 9. třídy (předmětu MMV) a autor

David Švorc



12.2.2019

Ledová krása

Ledová krása, tak jednoduše by se dalo nazvat tvoření žáků třídy 3.C, kteří vyrazili v mrazivém počasí ven. Výuka venku propojila učivo prvouky, estetické výchovy a rozvíjela i spolupráci žáků. Děti si ověřily, jak dlouho trvá mrznutí vody. Zkoušely odhadnout za jak dlouho obrázek z přírodnin zamrzne. Prohlédly si, jak zamrzání vody postupně probíhá, jak rychle voda mrzne v miskách z různých materiálů a s různým množstvím vody. Druhý den na nás čekalo překvapení - krásné zamrzlé ledové obrázky. Děti jimi ozdobily stromy, a tak si parádu mohli prohlédnout i ostatní.

Mgr. Marschalková Adéla



12.2.2019

King Kong

Navštívit tajuplný ostrov s lebkovou horou uprostřed, tajemnou zdí, za kterou se nikdy nikdo nedostal a seznámit se tajuplnými a zákeřnými domorodci. Zažít napínavý a chvílemi i strašidelný příběh, ve kterém nikdo neví, co bude následovat a jak vše dopadne. To vše „na vlastní kůži“ v divadle.To prožili malí návštěvníci naší školy na novém představení Divadla Rozmanitostí v Mostě nazvaným King-Kong Člověk nebo zvíře? Dobrodružné loutkové divadlo bylo oproti předchozím představením něco úplně jiného. Na pódiu se proháněl divoký King Kong, ze kterého běhal mráz po zádech i nejedné paní učitelce, která tam s dětmi seděla. Příběh opicí unesené začínající herečky Ann však nakonec dobře dopadl. Inu dobře, jak pro koho…

Mgr. Marschalková Adéla

9.2.2019

Návštěva školy v Peru

Při naší návštěvě Latinské Ameriky jsme se nevědomky řídili citátem Karla Čapka: "Když chceš poznat svoji vlast, jdi od ní co nejdál".

Naše cesta do Jižní Ameriky nás v lecčems obohatila. Chceme se s Vámi podělit o zdejší vánoční zážitek. V Čechách bojujeme proti "Santovi", protože máme přece našeho Ježíska a nechceme si ho nechat vzít. Zde jsme vzali Santu na milost, protože patří k tomuto kontinentu. Rozjeli jsme se vysoko do hor (nadmořská výška 4300m), abychom navštívili odlehlou komunitu, která bohužel nikoho moc nezajímá. Bylo vidět, že se s turisty nesetkávají, styděli se malí i velcí. Jejich chudoba byla znatelná z oblečení dětí - jistě dědí oblečení po několik generací, rukávy svetříků byly prodřené a páraly se... školní aktovky jistě pamatují mnoho let výuky starších sourozenců...

Cestou jsme viděli děti, jak přechází hory a přichází i z velké dálky ke škole. Dokonce i školkové děti přicházely samotné, maximálně v doprovodu starších sourozenců. S úplně malinkými prťaty přišly maminky.

Děti byly hladové, a tak si nejprve daly jídlo od Santy (kakao a vánoční buchtu). Potají se snažily napít a ochutnat buchtu i maminky (dělali jsme, že to nevidíme, abychom je nedostali do rozpaků).

Pak nastalo rozdávání dárečků dětem (hračka, bonbónky a přáníčko od našich dětí). Menší dívky dostaly panenky, mladší chlapci nákladní auto. Starší chlapci dostali míč a starší dívky dostaly také míč. Bylo velmi milé, jak je zajímala přáníčka od našich dětí - zaujatě si je všichni prohlíželi - dívky i chlapci, menší i větší děti. Někteří malí kluci si přáníčka odnesli "na korbě svého náklaďáku", někdo si přáníčko odnášel v ruce, další děti si ho uložily do aktovky. Po jejich odchodu tam žádné přáníčko nezůstalo. To naše děti ve škole potěší. :-) Panu řediteli jsme předali malé sešítky (vyrobené našimi dětmi), duhové pastelky, hračky a hrací koberečky do školky, výukové pomůcky na matematiku (sčítání, odčítání, násobilka, geobordy na geometrii), na tělesnou výchovu jsme jim přivezli fotbalový a volejbalový míč, kužely, švihadla a tenisové rakety s míčky; do družiny jsme darovali šachy a stolní fotbálek.

Měli z našich dárků velikou radost (snad Vám atmosféru prozradí přiložené fotky i s popisky). Ukázali nám školu (uvnitř byla větší zima než venku - na to nám pan ředitel řekl, že to bývá horší, teď je léto, tak je uvnitř nejtepleji - ale pro nás pěkná "kosa"). Prohlédli jsme si okolí školy - přírodu, alpaky, pozvali nás na oběd. Děti se zatím přes hory rozešly domů. Přestože jsme se vraceli později odpoledne, čekalo nás velké překvapení - když jsme míjeli jejich vesničky, děti stály i se svými hračkami u silnice a mávaly nám. Na tento vánoční den nikdy nezapomeneme.

"Budoucnost závisí na tom, co uděláme v současnosti."Mahátma Gándhí

Petra, Pavla, Ferda, fotograf Petr a Santa Zdeněk

Petra Jandová



5.2.2019

Víkendový pobyt 6. B v Kryštofových Hamrech

Změny, které s sebou přináší 2. stupeň základní školy, dolehnou na každého školáka. Bylo to poznat i při víkendovém pobytu 26. a 27. 1. 2019. Kryštofovy Hamry 6.B nenavštívila poprvé, tentokrát ale nenocovala v osvědčeném penzionu Koloběžky a nespoléhala se na pomocnou ruku rodičů. Děti strávily víkend samy ve skautském srubu za dohledu své třídní (češtinářky), nejoblíbenější paní učitelky (matikářky), vrchního skauta Jerryho….. a přežily . Dokonce se jim tam i líbilo.

Velký dík za bezproblémové zorganizování celé akce patří rodičům, kteří se sice tentokrát nepodíleli na uspávání svých potomků, ale přes značnou nepřízeň počasí bezpečně dopravili děti na místo určení i zpět.

Fotografie dokumentující množství sněhu i dobré nálady během celé akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

Renata Stojanovová



31.1.

Běhej, skákej, házej rád, atletem se můžeš stát!

V duchu tohoto hesla soutěžili, závodili v hodinách tělesné výchovy malí atleti z tříd 1.A a 2.B.První kolo tříkolového závodění je součástí letošního ročníku projektu Atletika pro děti do škol. Toto kolo bylo zaměřeno na štafetové hrátky. Děti si různými způsoby hravou formou předávaly štafetové kroužky a kolíky. Jistě z nich vyrostou zdatní závodníci, kteří nás budou brzy reprezentovat na závodech Štafetového poháru.

třídní učitelky: Mgr. Lenka Valtlová, Mgr. Pavlína Baierová



27.1.2019

Tonda Obal navštívil naši školu

Jak správně nakládat s obalovým materiálem, kam s odpadky nebo jak svým chováním šetřit životní prostředí a naučit se chovat odpovědněji? To vše se dozvěděli žáci celého prvního stupně naší školy na přednášce Tonda Obal na cestách. Přednáška proběhla dne 17.1. 2019. Děti se seznámily se základy třídění odpadu, dozvěděly se také, jak funguje skládka nebo spalovna a co může po desítkách let po skládkování na místě skládky vzniknout. Ukázaly si na příkladech putování jedné PET lahve a toho, co se s ní po odhození do tříděného kontejneru stane a co vše může pomocí recyklace materiálu vzniknout.

Na závěr si všichni prakticky vyzkoušeli, zda umí správně třídit. Rozhodovali se, kam se má třeba vyhodit stará pračka, kam vhodit špinavý papírový tácek, pytlík od čaje nebo dětskou plenku.

Věříme, že po dnešní přednášce se už v koši na papír neobjeví papírové kapesníky a v plastech třeba ohryzek ze svačiny.

Mgr. Marschalková Adéla



11.12.2018

Vánoční jarmark

Po mnoha hodinách příprav to bylo konečně tady! Chodby školy se začaly pomalu proměňovat, v každém koutku byl nějaký stůl, stolek, stoleček, na kterém rodiče s dětmi vybalili produkty chystané často už od října. Kdejaký plácek byl ozdoben chvojím a světýlky, to aby právě ten náš krámek přitáhl pozornost návštěvníků.

Pak to konečně vypuklo. Ve čtrnáct hodin už byly chodby plné zvědavců, kteří si pozorně obhlíželi jednotlivé stánky a pomalu zvažovali, co bude na sváteční stůl, co koupí jako dárek dědečkovi, babičce, tetičce, co se musí hned ochutnat...

Mamí, tohle musíme vzít Barče!“ a malá ručka pevně svírá náramek z barevných korálků, který už rozhodně nemíní pustit. A není jediná. Tam je vidět spokojenou majitelku povlaku na polštář s vánočním obrázkem, tam zase skupinka výrostků ochutnává cukroví, starší pár se raduje z adventního věnce, v kočárku si mrně zvědavě ohmatává háčkovanou sovičku, od které jeho oči odtrhnou jen světýlka dalšího „obchůdku“. Do toho všeho je slyšet halasení přátel, kteří se tu naposledy setkali přesně vloni a musí si toho opravdu povědět.

Semtam pronikne jemný zvuk koledy a příborů. To ve školní jídelně udělali radost uondaným příchozím pochutinami slanými i sladkými, teplými i chlazenými. V přestávkách se tamtéž představí nadaní žáci naší školy. Zpívají s paní učitelkou i sólově, tančí, hrají na nástroje a nevzdávají to, i když občas prohrávají s cinkáním příborů o talíř plný guláše a pokřikováním těch, kteří si nedovedou představit, že by si to řekli až po jejich vystoupení.

Po páté hodině odpoledne, když už je snad vše prodáno, nastoupí prvostupňový sboreček, který náš jarmark zakončí skutečně vánočními písničkami.

Poslední slovo patří paní ředitelce a paní zástupkyni, které děkují. A je vskutku za co. Návštěvníkům, že přišli, dětem a rodičům za přípravu, výzdobu, prodej i úklid a vůbec všem, kteří nelitují času a energie, jež do této tradiční akce investovali.

Teď už zbývá jen spočítat, kolik korunek přinesla postiženému chlapci a těšit se, že pomůžou na správném místě.

Tak tedy díky a za rok (a nebo raději dřív) zase nashledanou!

foto: Vojtěch Šusta, Lucie Švorcová a autor

David Švorc



11.12.2018

„Čerta starýho!“

Tak to ne. Čerta starýho jsem dnes ve škole nepotkal, ale spoustu čírťat, čertíků a čertic. Byli snad všude, potulovali se po chodbách, pošťuchovali se v učebnách, hráli si na koberci, žertovali na záchodě a myslím, že na mě zezadu i vyplazovali jazyk. No, co byste od nich jiného čekali, jsou to prostě nezvedení čerti. A tím nemyslím jen ty, kteří si dnes do školy přinesli „čertovské“ oblečení, rohy a ocas, ale i ty, kteří mají toho „raráška“ v těle. Všichni si den náramně užívali a vzájemně se přesvědčovali, že se toho „čerta starýho“ vůbec nebojej.

Ale jen do chvíle, kdy se za dveřmi jejich třídy ozvalo zařinčení řetězu. Do místnosti vplul nejen čert, ale dokonce i Mikuláš s andělem, jenže i tak někteří žáčci překvapeně utichli a napjatě sledovali, co se bude dít. Čert ty naše „zlobišáky“ očuchával, aby mohl prozradit, kdo se bude muset polepšit, anděl se za ně přimlouval a tomu všemu spravedlivě vládl Mikuláš.

Když „hříšníci“ slíbili, že se polepší, když přidali na čertovský řetěz nové očko (ten vám je po dnešku dlouhý) a třída přednesla básničku, zazpívala (nebo alespoň odříkala malou násobilku a vyjmenovaná slova), ustrnul se Mikuláš s andělem a odměnili všechny malým mlskem.

Tak snad i ti bojácnější si na dnešní den na „Duhovce“ vzpomenou spíše s úsměvem a ti zlobivější dodrží svůj slib. Třeba alespoň týden...pět dní...do soboty...do zítřka...
foto autor

David Švorc



6.11.

Bílá, modrá, červená - to českou vlajku znamená

28.10. 2018, to byl ten správný den k vyvěšení české vlajky. A ne jediné! Naše škola byla ozdobena úplně celá. Všechna okna i okénka naši žáci vyzdobili papírovými českými vlajkami, které sami nakreslili.

Do soutěže pořádané agenturou Dobrý den, která zaštiťuje Českou knihu rekordů jsme přispěli počtem 444 vyvěšených vlajek :-). Soutěž nejvicvlajek.cz - Den s českými vlajkami, byla celorepublikovou akcí a připomínkou významného výročí vzniku ČSR. Zapojovaly se do ní školy, školky i jiné zájmové organizace či spolky. V naší škole se do výroby vlajek pustili všichni žáci základní i mateřské školy. Pomáhali pak i s výzdobou oken a chodeb. Při celkovém sčítání jsme dospěli ke krásnému výsledku - 443 vyrobených, tedy nakreslených papírových vlajek. Pokud bychom přičetli ještě jednu velkou, společnou, kterou jsme vytvořili z těl a oděvů na konci září na školním hřišti, máme krásných 444 vlajek.

Posláním a myšlenkou českého rekordu je, že: "Národní hrdost bývá spojena se symboly (jakým je například vlajka), ale také s odkazem předků. Být hrdý na to, co dokázali prarodiče, rodiče či lidé v naší obci či městě, co za jejich života vzniklo a zkusit být také prospěšný… i to je Český den s českými vlajkami. I to je důvod se připojit a vyvěsit 28. října 2018 českou vlajku."
Foto: David Švorc a autor

Mgr. Marschalková Adéla



13.11.

Vánoční dílničky na „Duhovce“

„Tady to přidrž, ohni, přilep, ale pozor, ať si neumažeš tu druhou stranu. No já ti říkala, že to nebude hned hotové, někdy to prostě trvá, když chceš udělat něco pěkného.“

Ano, přidrž, podej, ustříhni, naplň, nespěchej... Na „Duhovce“ jsou prostě vánoční dílničky v plném proudu. Rodiče s dětmi opět připravují překvapení, kterými můžete pod stromečkem potěšit své blízké.

Ale také si můžete v naší škole užít jedno krásné dopoledne. Potěšit se pohledem na tu škálu barev, tvarů a nápadů, ochutnat něco dobrého (na jarmarku i ve školní kuchyni) a pak si třeba poslechnout naše muzikanty, když na závěr zazpívají a zahrají nejen vánoční melodie.

A kdy? První sobotní odpoledne v prosinci.

Těšíme se na vás!
foto autor

David Švorc



13.11.

Vánoční dílničky na „Duhovce“

„Tady to přidrž, ohni, přilep, ale pozor, ať si neumažeš tu druhou stranu. No já ti říkala, že to nebude hned hotové, někdy to prostě trvá, když chceš udělat něco pěkného.“

Ano, přidrž, podej, ustříhni, naplň, nespěchej... Na „Duhovce“ jsou prostě vánoční dílničky v plném proudu. Rodiče s dětmi opět připravují překvapení, kterými můžete pod stromečkem potěšit své blízké.

Ale také si můžete v naší škole užít jedno krásné dopoledne. Potěšit se pohledem na tu škálu barev, tvarů a nápadů, ochutnat něco dobrého (na jarmarku i ve školní kuchyni) a pak si třeba poslechnout naše muzikanty, když na závěr zazpívají a zahrají nejen vánoční melodie.

A kdy? První sobotní odpoledne v prosinci.

Těšíme se na vás!
foto autor

David Švorc



6.11.2018

Halloween na „Duhovce“, aneb V říši divů

Když se minulou středu začaly na chodbách školy objevovat první postavy s pomalovanými obličeji, oděné do prapodivných kostýmů, u vchodu do budovy vznikla sbírka strašidelných artefaktů a v kuchyni servírovali oběd i s pavoukem (naštěstí to byl žužlavý bonbón), znejistěl jsem.

Co se to děje?
Pak mi teprve došlo, že se blíží listopad a tedy den, který nevynechají příznivci všech strašidel, ježibab, čarodějnic, duchů, kostlivců, zombie a jiných příšer.

Patří k nim i spolek Duhovka z.s., skupina nadšených rodičů (hlavně tedy maminek), který využívá tuto příležitost k pořádání již tradiční zábavy pro děti z prvního stupně školy.

Opět několik týdnů dopředu chystali kulisy a kostýmy pro „noční“ cestu školou. Letošní inspirací byla knížka Lewise Carrolla (jinak oxfordského profesora matematiky a logiky Charlese Dogsona) o holčičce s úžasnou fantazií, díky které se ocitla ve světě mluvícího bílého králíka, zajíce Březňáka, Kloboučníka, Houseňáka, kočky Šklíby, Srdcové královny a ostatních bláznivých postav, aby jí (tou cestou) mohli v sobotu večer (3.11.2018) všechny účastníky zdárně provést.

Dokážete si představit, kolik je to sukní, čepiček, klobouků, uší, ocasů, paruk, zvířecích kožešin, ale také různých zatemnění, světýlek, mlhostrojů, hub, šachovnic, papírových hodin, karet, konviček, zmenšujících lektvarů, růžových plaměňáků na kriket a sladkých odměn, které je potřeba vypůjčit, vyrobit, upéct, vyřezat, vystříhat, slepit, svázat, namalovat, vybarvit, natřít...?

A když si myslíte, že ta největší práce je hotova, dojde vám, že to ještě musíte, poskládat, zabalit, naložit, převézt, přenést, rozložit, postavit, upevnit, nasvítit...

Ale dost, asi bych vymyslel ještě hodně sloves, ale nic z toho by stejně nevystihlo to, co jsou tito lidé schopni pro rozzářené oči našich dětí udělat. Je milé sledovat, jak se ještě stále nacházejí přátelé, kteří jsou ochotni pomoci. A tak v pátek večer i v sobotu potkáváte kromě rodičů, chystajících suterén školy pro noční cestu, i paní kuchařky, paní učitelky, členy rodin a dokonce i naše žáky. To vše pro to, aby nic nechybělo a vše dokonale klaplo, až se ozve zaťukání první skupinky statečných, kteří se snad jen trochu nesměle zeptají: „Můžeme dál?“ Pak nemáte čas myslet na to, co se muselo připravit. Už si jen užíváte, jak se i oni „vyparádili“ a jak se snaží vám předvést, co zrovna na jejich kostýmu je neobvyklého. A někteří vás dokonce zkoušejí, jestli je (skryté pečlivě připravenou maskou) vůbec poznáte. Ti menší se drží za ruku starších sourozenců, občas ji zmáčknou trochu víc (to když je překvapí nějaké tmavé zákoutí), ale celou dobu se snaží tvářit, že je nějaká „blikátka“ a masky rozhodně nepostraší. Alespoň do chvíle, než ta „blikátka“ zhasnou a oni se musí protáhnout „úplně, mami, ale úplně zhasnutou“ králičí norou.

Nakonec ale i ti největší strašpytýlci cestu projdou, na posledním stanovišti si vyberou malou sladkou odměnu a ta jim vrátí tolik sil, že najdou odvahu tvrdit, že by to klidně šli znovu. Když pak odejde i poslední skupinka, je vám líto, že to končí a vše se musí uklidit. Možná jste i trochu unavení a říkáte si, že by vám malá sladkost taky pomohla, ostatně, kde máte tu energii pořád brát. Pak ale zjistíte, že je něco ještě lepšího, než rychlé cukry. To když zaslechnete u vchodu malou holčičku, která mamince oznamuje: „Mami, bylo to stokrát, stokrát lepší, než kdy předtím!“

Nechcete to také zažít? Třeba příště...
foto: autor

David Švorc



31.10.2018

Před Halloweenem na „Duhovce“

Už to začalo. Už je to zase tady. Po chodbách se plouží postavy s pomalovanými obličeji; zahalené v černém hávu lekají nic netušícího náhodného kolemjdoucího, u vchodu do školy je opět sbírka strašidelných artefaktů a v kuchyni mi naservírují oběd i s pavoukem. Naštěstí to byl žužlavý bonbón.

Už to začalo. Už je to zase tady. A to ještě není nic proti tomu, co nás ve škole čeká v sobotu večer!

Tak nezapomeňte!
Foto autor

David Švorc



16.10.2018

Chomutov před sto lety

Jak to vypadalo v Chomutově před sto lety? Jak trávili tehdejší obyvatelé volný čas nebo jak vypadala tehdejší škola? To vše a mnohé další se dozvěděli žáci třetích ročníků naší školy na výstavě pořádané chomutovským muzeem. Do prostor muzea na chomutovské radnici jsme vyrazili na konci října.

Děti si nejprve ocitly ve škole. Mohly se podívat, jak vypadaly školních lavice, jaké nosily děti a studenti aktovky a sešity. To vše samozřejmě porovnávaly s tím, co máme ve školách dnes. Prohlédly si také různé školní pomůcky, které tehdejší pedagogové ve výuce používaly.

Dalšími tématy výstavy byl chomutovský předválečný průmysl a výroba, představeny byly také různé zájmové spolky, které v našem městě působily. Nechyběla ani zmínka o 1. světové válce, a o tom, jak se lidem za války žilo. Děti se také dozvěděly o vzniku ČSR a poválečné situaci v Chomutově.

Mgr. Marschalková Adéla



16.10.2018

100lympiáda v Chomutově, aneb: „Citius, Altius, Fortius“

Říká se, že asi devadesát procent obyvatel naší planety je schopno identifikovat olympijské symboly. Je tedy vůbec možné najít jiné lidské konání, které by svou myšlenku rozšířilo ještě více, než největší sportovní svátek planety?

Není divu, že právě slavnost krásy lidského těla i ducha inspirovala organizátory ze 12. ZŠ

v Chomutově k oslavám výročí republiky právě tímto způsobem. A protože jsou to oslavy stého výročí, pojmenovali svou olympiádu 100lympiáda.

V třetím zářijovém týdnu přiravili pro chomutovké školáky soutěže v tradičních i méně tradičních disciplínách.

Každou školu reprezentovala družstva tvořená dívkami a chlapci od druhých do devátých tříd (vždy jedno děvče a jeden hoch z každého ročníku). Ti pak soutěžili například v plavání, potápění, bězích, ve vybíjené, ale i kopané a dalších disciplínách.

Ačkoliv je v názvu školy „Duhová cesta“ (a takové barvy nesl i vítězný návrh školní 100lympijské vlajky), bojovali naši borci v modrých barvách.

Každý den se je snažili žáci z ostatních tříd přijít povzbudit. Bylo sympatické, že ani na ně organizátoři nezapomněli a připravili jim například ukázky první pomoci při sportovních úrazech (pozor - záběry na fotografiích jsou poměrně věrohodné), olympijské muzeum, ve kterém

se věnovali hlavně českým reprezentantům pocházejícím z Chomutova, a také jízdy na invalidním vozíku nebo handbiku (kolik rodičů asi ten večer slyšelo, že jejich děti právě takový handbike nutně potřebují...).

A tak si jsme si 100lympiádu nakonec užili všichni.

Sluší se připomenout, že našim reprezentantům bude navíc tento svátek připomínat diplom

za sedmé místo, které pro nás v konečném hodnocení škol vybojovali. Díky za ně.

A ještě jednou díky organizátorům za hezkou akci.

A co znamenají ta latinská slova v názvu? Je to jedno z hesel mezinárodního olympijského hnutí:“ Rychleji, výše, silněji“.

foto autor

David Švorc



16.10.2018

Závody v přespolním běhu

Občas běžíme, abychom stihli autobus do školy, někdy se rozeběhnem, abychom byli první ve frontě v jídelně, sem tam si popoběhnem třeba jen tak z radosti.

Jsou ale mezi námi i tací, kteří mají potřebu běhat pravidelně. Aby měli krásnou postavu, aby si „vyčistili“ hlavu a srovnali myšlenky, aby ze sebe dostali nahromaděný stres... Prostě, každý z nich má pro svůj pohyb nějaký důvod.

Najdou se mezi námi ale i tací, kteří se v běhu chtějí porovnávat s ostatními. Nestačí jim však jen běžet, oni si to ještě sami dobrovolně komplikují a vymýšlejí si, že tady seběhnou z upraveného terénu a poběží mezi keři, tady vyběhnou kopeček, který je pak zase nutno seběhnout a kdyby to šlo, mohli by si přidat třeba i přeskok přes potok.

Kdepak, já se jim neposmívám. Tihle krásní „blázni“ ve mně vzbuzují úžas a tak trochu závist, protože já bych je asi nedoběhl a jen bych smutně koukal, jak mizí ve vysoké trávě.

Proč o tom ale píšu?

Protože i na naší škole jsou takoví závodníci a ve středu 3. října dali dohromady pět družstev, která nás v přespolním běhu reprezentovala.

Svou vytrvalost a odhodlání porovnali se soupeři z ostatních chomutovských škol a pro „Duhovku“ vybojovali výborná umístění.

Asi největší radost máme z třetího místa našich starších žákyň.

Všem, kdo hájili v závodech duhové barvy děkujeme. Moc se těšíme se na jejich další sportovní klání.

foto: Pavlína Baierová, Patrik Nádaský

David Švorc



8.10.2018

Edison na „Duhovce“

Ne, nemluvíme o světoznámém vědci, ale o mezinárodní spolupráci, díky které nejen naši školu navštívili zahraniční studenti, aby seznámili žáky se zajímavostmi své rodné země.

Na „Duhovce“ se ti naši tři ptali například na to, zda víme, jaký je letos v Thajsku rok, kdo umí číst azbuku, které město je hlavním městem Turecka...

Každý z našich hostů se nejdříve uvedl prezentací, ve které představil historii své země, jazyk, přírodu a kulturní zajímavosti. Protože v úvodu svého povídání studenti vyzvali posluchače, aby se neváhali na cokoli zeptat, bylo občas těžké prezentaci dokončit, neboť ani angličtina, ve které se diskutovalo, nebyla překážkou k doslovnému zavalení přednášejících dotazy. Tak se postupně probraly také otázky současného politického směřování Ruska, vztahy k USA, osobní koníčky a zájmy přednášejících, jejich oblíbení hudební interpreti a autoři, jazykové záludnosti turečtiny, thajské písmo...

Potěšitelný byl nejen zájem našich žáků o připravený program, ale také jejich zvídavost a velmi solidní jazyková vybavenost, která jim dovolovala hrát v angličtině jednoduché hry, číst texty prezentací, ale i diskutovat o poměrně komplikovaných tématech.

Díky paní učitelce Renatě Stojanovové za nápad zapojit do „Edisona“ i naši školu a všem, kteří s organizací akce pomáhali.
foto:autor

David Švorc



25.9.2018

Duhovkové vlajky

Už téměř čtrnáct dní se naše škola chystá na 100lympiádu, kterou od pondělí 24.9.2018 zahájí ZŠ ak. Heyrovského v Chomutově ve spolupráci se svými partnery.

Kromě toho, že jsme vybírali družstvo, které nás bude v klasických i méně tradičních sportovních disciplínách reprezentovat, chystali jsme pro úvodní ceremoniál pohybovou skladbu a vlastní duhovkovou vlajku. Návrhů se nám sešlo skutečně mnoho. Proto se školní jídelna na několik dní proměnila na malou galerii, abychom si mohli návrhy nejen prohlédnout, ale také hlasovat pro ten, který by měla nést naše vlajkonoška.

Že nebylo snadné vybrat, uzná jistě každý, kdo si prohlédne přiložené fotografie. Věřte, že je to jen zlomek nákresů, které pro tuto akci naše děti vytvořily.

A který návrh vyhrál? Přijďte se na něj v posledním zářijovém týdnu podívat na sportoviště na Zadních Vinohradech na tu naši 100lympiádu.
foto:autor

David Švorc



18.9.2018

Tříbarevný týden na Duhové cestě

V prvním vyučovacím týdnu se žáci se svými vyučujícími pustili do témat dalšího celoškolního projektu.

Jako přípravu oslav říjnového výročí republiky si nejen zvolili jednotné barvy oblečení (samozřejmě národní), ale také probírali osmičkové roky našich dějin, vytvářeli návrhy bankovek, vyslechli příběh jedné písně, zkoumali techniku používanou za sto let republiky v různých obdobích, objevovali oblečení, účesy, změny vybavení domácností, sportovní úspěchy našich reprezentantů, dějiny kultury i vědy…

Kromě tradičního „jednobarevného“ fotografování využili všichni své „dresy“ na vytvoření živého obrazu naší vlajky. Pořídit snímek takového množství lidí však není jednoduché, proto nám na pomoc přiletěl dron, kterým byla pořízena nejen společná fotografie, ale i krátké video.

Pokud vás zajímá, jak se nám to povedlo, přijměte následující fotografie jako malou ochutnávku a sledujte školní web, kde se výsledek brzy objeví.
Foto autor a Milan Dvořák

David Švorc



18.9.2018

První školní den na „Duhovce“

Třetího září ráno skupinky dětí a rodičů postávající před budovou školy připomněly náhodným kolemjdoucím, že už začal školní rok.

Možná prvňáčci své kornouty se sladkostmi svírali trochu nervózně (i když je rodiče konejšili, že jsou šikulky a vše zvládnou), ale jen do chvíle, než si pro ně přišly usměvavé paní učitelky. To pak nad pochopitelnou trémou zvítězila přirozená zvědavost, která našim novým žáčkům dodala sílu udělat první krok.

Tak ať je to krok tou správnou nohou a přinese vám víc radosti než starostí!
Foto: Autor

David Švorc



4.6.2018

Pasování na čtenáře

Nedávno šli naši prvňáčci poprvé do školy a nyní jsou již čtenáři.

Prvňáčky přišel pasovat na čtenáře sám král Ota I., který je celý rok provázel slabikářem. Děti si pro rodiče a hosty připravily písničku, kterou doprovodily hrou na flétnu. Pak již nastal ten vzácný okamžik. Děti pronesly čtenářský slib. V něm slíbily, že se budou o knížky starat jako princezny a princové řádu čtenářského. Dále byly vyvolávány před samotného krále a ten je mečem pasoval na čtenáře.

Také přijel vzácný host, paní spisovatelka Marie Adamovská, která dětem řekla pár milých slov a předala jim dárek v podobě knížky.

Třídní učitelky dětem předaly pamětní list a odznak čtenáře. Vše proběhlo v krásné atmosféře i díky rodičům, kteří svým dětem vždy zatleskali. Prvňáčci odcházeli pyšní na svůj odznak: JSEM ČTENÁŘ.

Text Mgr. Pavlína Baierová, Foto Mgr. David Švorc



4.6.2018

Bráchova bota

Naši prvňáčci navštívili městskou knihovnu. V oddělení pro děti byl pro ně připraven dárek v rámci projektu Čtení pomáhá. Byla to pěkná knížka s názvem Bráchova bota od paní spisovatelky Evelíny Koubové. Dále si prošli celé oddělení a začetli se do knížek a časopisů. Nakonec jsme museli naše malé čtenáře od knížek přímo odhánět, protože jsme se museli vrátit včas do školy. Děti se už moc těší, že si knížku Bráchova bota přečtou o prázdninách.

Mgr. Pavlína Baierová/p>



25.5.2018

Osmičková rekapitulace

Osmičkový rok je v důležitý nejen z hlediska historie české, ale i naší chomutovsko-duhové.

V roce 2008 byla zrušena 9.ZŠ v Havlíčkově ulici.

V září 2011 znovu budova ožila, když se do ní nastěhovala o rok dříve založená soukromá Základní a mateřská škola Duhová cesta. Ta se tedy v letošním osmičkovém roce dožívá osmi let a vyprovází na cestu do života své první deváťáky.

Coby třídní deváté třídy je mi potěšením informovat chomutovskou veřejnost, že všichni naši deváťáci se dostali na střední školy, které uvedli do přihlášek, většina z nich dokonce na obě. Všichni budou studovat na středních školách s maturitou. Věřím, že nakonec zvolili tu pravou a všechno, co se naučili tady, zúročí nejen v dalších čtyřech letech, ale v celém životě.

Ale zatím je začátek června 2018, ještě se neloučíme, máme před sebou výlety, školu v přírodě, školní akademii…

Renata Stojanovová

22.5.2018

Vyučování v lese

Během května se třeťáci a páťáci ze ZŠ a MŠ Duhová cesta rozhodli, že půjdou pomoci přírodě a zúčastnili se programu lesní pedagogiky v Bezručově údolí. Program se jmenoval "Od semínka po nábytek", kde žáci pomáhali se zalesňováním údolí.

Na začátku nás čekalo povídání. Připomněli jsme si základní pravidla chování v lese, co se smí a co se nesmí a také jsme si pověděli, zda už někdo něco sázel. Víte jak zněla krásná a nečekaná odpověď třeťáčka na docela obyčejnou otázku: "A na co se těšíte nejvíce?" "Až jednou budu dospělý a půjdu tímto údolím se svým dítětem, mohu mu říci: Tento strom jsem tu zasadil já." Tímto začal náš příjemný a zábavný výlet.

Po seznámení na louce, jsme se vydali do lesa. Cesta nebyla dlouhá a i když nám zatím sluníčko nepřálo, hrozně jsme se těšili. Na úvod jsme se seznámili se základními druhy jehličnatých i listnatých stromů a společně jsme poznávali jejich plody. U každého druhu jsme si také ukázali, kde se schovávají semínka a jak je rozeznáme. A víte jak se taková semínka roznášejí? My už ano! Vyzkoušeli jsme si to na vlastní kůži, když jsme se na chvíli stali řekou, větrem i veverkou. Společně jako tým jsme si pomocí hry ukázali, jak to funguje.

Sluníčko začalo svítit a my jsme se konečně dostali k tomu hlavnímu, sázení stromků. Mohli jsme si vybrat, zda si zasadíme dub či borovičku. Seznámili jsme se s tím, jak stromek správně zasadit, aby se mu dařilo dobře a vyrostl do výšky. Byla to docela dřina. Velké travnaté drny nám práci neusnadňovaly, ale naštěstí jsme s sebou měli posily, které vždy ochotně přispěchaly na pomoc. Po sázení jsme si řekli důležité informace o tom, jak se o takový stromek starat a jak ho správné chránit. Toto však už necháme na profesionálech, kteří se nám o stromečky postarají.

Vyučování v lese pro nás bylo novinkou a moc se nám to líbilo. Rozloučili jsme se společnou hrou na lesní ohradu a pospíchali jsme zpět do školy, abychom včas přišli na oběd. Doufáme, že příští rok budeme moci přijít znovu.

Votýpková Tereza



17.5.2018

Knižní festival

Ve čtvrtek 10.5 jsme s několika žáky vyrazili na knižní festival v Praze. Zde jsme se mohli seznámit s novými knižními bestselery, seznámit se s různými nakladatelstvími nebo zajít na nějakou přednášku.

K cestě nám přálo počasí. Po skupinkách jsme si prošli celý areál. Bylo tam několik zajímavých témat. Část festivalu byla uvnitř a část venku. Žáci si mohli zajít na nějaké přednášky a seznámit se tím s autory. Každý si zde jistě našel své. Navštívit jsme mohli hororové sekce, fantasy a sci-fi sekce a další. Taky jsme zde mohli najít audio knihy. Strávili jsme zde celý den. Žáci si odsud odnesli nové poznatky a také knihy.

Markéta Plosová, žákyně 8. třídy

15.5.2018

TECHNODAYS 2018

Veletrh Technodays 2018, který uspořádala Okresní hospodářská komora v Chomutově, se uskutečnil ve dnech 26. - 28. 4. 2018 v prostorách Městského divadla v Chomutově. Již 6. ročník úspěšného veletrhu opět přilákal žáky středních i základních škol, rodiny s dětmi, širokou veřejnost i z řad nezaměstnaných, osoby toužící po změně zaměstnání nebo oboru, maminky končící mateřskou dovolenou a hledající uplatnění. Vystavovatelé využili prezentaci zároveň i k náboru nových zaměstnanců a tak mnoho návštěvníků odcházelo se sjednaným termínem pohovoru na personálních odděleních.

Cílem této akce bylo především seznámit veřejnost s nabídkou technických oborů a řemesel prostřednictvím prezentace firem. Dále také cílené působení na rozhodování žáků i jejich rodičů o budoucím povolání směrem k technickým oborům a řemeslům. Dokonce tu byly i workshopy a možnost vyzkoušet si sestavení a ovládání vlastního robota. Na výstavě Technodays 2018 se objevilo více než 20 českých, ale i zahraničních firem. Některé tu byly proto, aby navázaly kontakty se SŠ a VŠ. A ty další, aby našly nové zaměstnance a pomohly vybrat zaměstnání dětem 8. a 9. tříd.

S prezentací firem jsem byla velmi spokojená. Představitelé firem nám sdělili všechny důležité informace, ať už co se v dané firmě vyrábí, kde sídlí nebo možnost pracovního postupu a různé bonusy. Škoda jen, že nemohu vyjmenovat všechny, co mě zaujaly, tak vám přiblížím alespoň nějaké z nich. DEFT design s.r.o. je grafické a reklamní studio s provozovnou v Klášterci nad Ohří. Mezi jejich služby patří kompletní grafické práce, potisk a výšivka textilu, reklamní předměty, výroba tiskovin, 3D návrhy interiérů a exteriérů a jejich realizace, světelné reklamy, návrh a tvorba webových stránek, reklamní polepy a mnoho dalšího... Kiswire je jihokorejská společnost v Průmyslové zóně Triangle u Žatce, která se zabývá výrobou výztuže do pneumatik. Zaměstanci této firmy jsou vysíláni do mateřské firmy v Jižní Koreji, aby sbírali poznatky, dovednosti, naučili se jazyk a zvýšili tak svou kvalifikaci ve firmě.

Já už mám sice o svém budoucím povolání jasno, ale i tak vám doporučuji se na příští výstavu Technodays podívat. Tato akce si určitě najde spoustu příznivců, ať už z řad dospívajících a nebo dospělých. A jestli jste tenhle rok Technodays prošvihli, příští rok se tento veletrh znovu opakuje. Já už vám jen mohu přát příjemný zážitek.

Klára Mouchová, žákyně 8. třídy

14.5.2018

Výtvarné putování do světa miniatur

Představte si, že jste velcí jako lego panáček, sýkorka nebo myška. Prozkoumejte své okolí jejich očima. Které místo by se vám líbilo a proč? Netradiční hodinu výtvarné výchovy, postavit si svůj mikrosvět, si vyzkoušeli žáci 2.C. Z domova si děti přinesly svoji oblíbenou figurku a vyrazily s paní učitelkou na školní hřiště.

Tam se všichni proměnili a převtělili do figurek ze světa miniatur. S pomocí svého panáčka nebo zvířátka měly děti postavit a vymyslet nějaký příběh. Z klacíků se stávaly domy, z kmenů vysoké hory, květy pampelišek zase zdobily pokojíčky a domečky u panenek. Svůj příběh nakonec všichni zkusili také nakreslit. Jak se jim vše povedlo, uvidíte v přiložené fotogalerii. Na snímcích jsou obrázky z dětského venkovního tvoření. Nakreslené obrázky visí na nástěnce v 1. patře.

Mgr. Marschalková Adéla



3.5.2018

Zachránili jsme ohrožené ropuchy

Nazout gumovky, navléct rukavice a vyrazit do horského terénu, projít se v přírodě a především pomoci dobré věci. To vše a mnoho dalšího prožili žáci druhých ročníků naší školy, kteří se zúčastnili záchrany ohrožených ropuch v horské obci Blatno

V chráněné oblasti Bezručova údolí přezimují ohrožené druhy žab – především ropuch. Žabky každoročně s příchodem teplého počasí vyrážejí na cestu a směřují do blatenského rybníka, který je nedaleko. Bohužel mají v cestě rušnou silnici. Místní tak každoročně podél silnice na okraj pole umisťují plastové zábrany a kbelíky, do kterých ropuchy odchytávají, sbírají a bezpečně umisťují (přenášejí) až k rybníku. Naše děti se této akce také zúčastnily.

Mnozí drželi žabky, mnohdy i poměrně velké žáby, v ruce poprvé. Děti byly nadšené, s radostí běhaly od jednoho kbelíku k druhému, některé žabky sbíraly i po cestě. Nejúspěšnější třída (2.A) za dopoledne bezpečně přenesla a zachránila přes 70 žabek. Všechny jsme pak přenesli až k rybníku. Děti je opatrně vypustily do vody a pozorovaly, co budou dále žabky dělat. Ve vodě již byla i vajíčka, takže si hned mohly prohlédnout, jak vývoj žab bude pokračovat.

Třída 2. C jela na akci nejpozději (v pozdějším čase), žabky už byly téměř u konce svého putování a kyblíky prázdné. Proto měl pan průvodce náhradní program a děti se šly podívat na jezevčí nory. Byly překvapené, jaký systém chodeb jezevci dokáží vytvořit a náležitě si vstupy prohlédly.

Děkujeme moc našim průvodcům z řad rodičů, kteří všechny třídy po okolí Blatna prováděli a vše krásně vysvětlili.

Mgr. Marschalková Adéla



2.5.2018

Cesta do pravěku

„Cestování není nikdy otázkou peněz, nýbrž odvahy.“ Paulo Coelho…a my odvahu měli! Špinavá kolena jsou toho důkazem! I přes drobné zdržení na začátku jsme se nevzdali a vydali jsme se na cestu plnou dobrodružství....vyrazili jsme do pravěku.

Poslední dubnový den se sešli kamarádi ze 3. A, 3.B a 4.A a vyjeli autobusem na výlet do History parku do Ledčic. Sluníčko nám přálo, ale vítr nám dokazoval, že to bez morálky jen tak nezvládneme. To pro nás ale nebyl žádný problém.

V History parku nás čekalo nejedno dobrodružství. V první části jsme se dozvěděli, jak se v pravěku žilo, jak si lidé zajišťovali obživu a také jsme si spoustu věcí mohli vyzkoušet. Třeba jak se orá pole, jak se vrhá oštěpem či jak se střílí z luku. Lidé to neměli úplně jednoduché.

V druhé části jsme se seznámili s nejstarší dochovanou památkou, Věstonickou Venuší. Zjistili jsme, jak se podobné sošky a nádoby vyrábí a sami jsme si to opět vyzkoušeli. Každý z nás si tak domů přivezl maličkou keramickou památku.

Třetí část se skládala z práce archeologa, která vůbec není jednoduchá. Vzali jsme do ruky lžíce a štětce, a pustili jsme se do toho. Pod hromadou písku a hlíny jsme hledali historické pozůstatky. Ve dvou hrobech jsme kromě koster také objevovali milodary. Takovým milodarem mohla být spona, meč i křesadlo. Často však milodarem byla hliněná miska. Práci, kterou jsme udělali, jsme museli patřičně zakreslit a zapsat do pracovních listů. Poté nás čekala diskuze. Je to muž či žena? Z jakého období je tato kostra? Hodně nám u určování pomohli zejména nalezené milodary a tak jsme na otázky společně našli správnou odpověď.

Výlet jsme zakončili dobrotou či drobným dárkem z kiosku. Všichni byli hodní a milí, práce i úkoly se nám moc líbily a tak doufáme, že příště budeme moci přijet znovu a vyzkoušet si zase trošku jiný program.

Tereza Votýpková



25.4.2018

Dnes jím jako...

“Sedmá největší a druhá nejlidnatější země světa (1,3 miliardy obyvatel, 50% mladších 25 let), hlavní město Nové Dillí, hlavní jazyky – hindština, angličtina, ale celkem jich užívají asi tisíc, měna : 1 rupie (1 Kč = 3 rupie), druhý největší producent čaje na světě...”

Už víte? Asi ano. Jedná se skutečně o Indii. Pro většinu z nás zemi velmi vzdálenou, kterou známe jen z učebnic zeměpisu, přírodopisných televizních dokumentů a vyprávění těch, kdo už tam byli. Ale stačí naše školní znalosti na to, abychom si dokázali představit, jak se v té skutečně zemi žije? Většinou ne.

Právě to se mělo změnit projektem “Dnes jím jako...”, který letos již po osmé organizovala Salesiánská organizace Dona Boska, z.s., aby si žáci základních a středních škol dokázali představit obrovský rozdíl mezi životem v naší zemi a v chudých částech planety.

Zatímco v předchozích ročnících byla pozornost věnována například Africe jako celku, poté Bangladéši, Zimbabwe, ale i Mexiku, letos byl název projektu doplněn o jednu z prvních kolébek civilizace. Proto - “Dnes jím jako Ind”.

Naši školu k projektu přivedla paní učitelka Mgr. Miroslava Marková. Díky ní se ve středu 25. dubna po chodbách pohybovala děvčata v sárí (skutečných nebo po domácku vyrobených) a také mladí “Indové”. V hodinách jsme hovořili o kultuře, historii a geografii země, kreslili, vyplňovali pracovní listy. Zapomenout nesmíme ani na recepty na tradiční indická jídla. Ostatně ta se také ochutnávala. Ano, protože k projektu se připojila i školní kuchyně.

Kromě toho si zástupci tříd mohli vyzkoušet i jak se vytváří indická rangoli, což byl v poměrně větrném dnu malý test trpělivosti, protože cílem bylo vytvořit na školním dopravním hřišti estetický obrazec vysypáváním barevných písků (zde se projevilo výtvarné zaměření paní učitelky).

Jako by chtělo počasí připomenout pomíjivost všeho pozemského, v noci přišel déšť a silný vítr, který dokázal nadzvednout i velkými kameny zatíženou plachtu s rangoli.

Co zbylo, si můžete prohlédnout na fotografiích.

Recepty a výtvarné práce pak představila paní učitelka na malé výstavce v přízemí školy u učeben druhých a třetích tříd.

Snad tedy alespoň některým z nás slova jako chapati, dál, čáj, Ganga, Kančendženga, Tádž Mahal, hena, rupie nebo bindu nebudou znít po projektu “Dnes jím jako Ind” tak vzdáleně.

foto: Miroslava Marková a autor

David Švorc



19.4.2018

Moje město Chomutov

V krásný slunečný den, ve středu 18.4.2018, se třída 3.B ze školy Duhová cesta vydala na besedu do městské knihovny v Chomutově. Děti čekala beseda s názvem „Moje město Chomutov“, kterou je provázel chomutovský rytíř.

Děti se dozvěděly, že v Chomutově žili rytíři německého řádu. Paní knihovnice vyprávěla, že vládli v Chomutově ve 13. století a také ukázala fotografii naší nejstarší dochované památky, kostela sv. Kateřiny, jejich sídla. Na rytíře se chlapci museli učit již od 7 let a rytíři se mohli stát až ve 21 letech. Dva z nás si také vyzkoušeli, jak vypadá zbroj panoše, budoucího rytíře německého řádu. Děti poslouchaly o tom, jak se žilo ve středověku, jak to tu vypadalo a potom si ukázaly mnoho knih, které o středověku mohou v knihovně najít. Na závěr si každý mohl v knihovně najít „to své“ a půjčit si jakoukoliv knihu.

Beseda se všem moc líbila a my tímto děkujeme úžasné paní knihovnici, která se nás ujala a vše nám povyprávěla. Jistě přijdeme znovu.

Tereza Votýpková



4.4.2018

Duhové zápisy do prvních tříd

„Vyber prasátko a umísti ho vpravo od telátka. Dokážeš srovnat tato čísla? Kterou barvu znáš? A říkanku umíš?...“

Je to taková směs pocitů, trocha překvapení, že „ten náš malej už je tak velkej“, malounko trémy, jestli to zvládne, špetka obav, jak to tam bude vypadat, ale také hrst pýchy, protože „on to dá“.

A on to skutečně „dá“, protože je šikulka a ve školce dával pozor a „dá to“ i ona, protože už dávno čte i počítá. A zvládnou to i ti vaši a ten váš a ta vaše a také on a ona...

Paní učitelky ve škole jsou sice zvědavé a zajímá je opravdu hodně věcí, ale nakonec společně s novými žáčky srovnají všechna čísla bez chybičky, správně určí barvy, malým trémistům pomohou i vlídným slovem, takže tu první „zkoušku“ složí úspěšně.

Snad tedy budoucí školáčci odcházejí s pocitem, že škola není nic děsivého a že tahle je dokonce pěkná, usměvavá, vlídná, barevná...

Aby ne, vždyť je duhová :-)

foto: Ferdinand Janda

David Švorc



22.3.2018

Meteorologové ve škole

23. března 1950 nabyla platnost Konvence Světové meteorologické organizace, a proto se toto datum bere jako den vzniku Světové meteorologické organizace. Československo bylo jedním ze zakládajících států. Výkonný výbor a sekretariát organizace sídlí v Ženevě ve Švýcarsku.

Počasí a jeho projevy ovlivňují náš každodenní život. Jsme na něm závislí přímo, nebo nepřímo (ovlivňuje výnosy, sklizeň úrody, dopravu, energetiku, vodní hospodářství atd). Právě z uvědomění si této závislosti pramení i náš zájem o sledování a zaznamenávání počasí.

V loňském roce 23. března 2017 jsme před základní školou Duhová cesta s.r.o v Havlíčkově ul. v Chomutově za přítomnosti techniků ČHMÚ z Ústí nad Labem uvedli do provozu malou meteorologickou stanici, která dokáže měřit atmosférický tlak, vlhkost vzduchu, dešťové srážky, maximální, minimální a okamžitou teplotu. Pomocí jednoduché pomůcky dokážeme určit i intenzitu a směr větru. Vybudovaná meteorologická stanice nám slouží i jako názorná praktická pomůcka při výuce prvouky, fyziky, přírodovědy a zeměpisu. Při pravidelné meteorologické službě se žáci učí samostatně odečítat, zapisovat a vyhodnocovat naměřené hodnoty.

22. března 2018 k nám do školy přijely inženýrky z ČHMÚ z Ústí nad Labem. Ve svých prezentacích podrobně seznámily žáky s meteorologií a měřením kvality ovzduší v našem kraji. Trpělivě zodpověděly všechny zvídavé otázky žáků. Se zájmem si prohlédly i meteorologickou stanici umístěnou před budovou naší školy. Důstojně jsme si tak všichni společně připomněli 68.výročí zahájení činnosti Světové meteorologické organizace.



23. 3. 2018

Noc s Andersenem

Že si rádi čteme, nikoho nepřekvapí. Že hodně čteme ve škole, je samozřejmé. Ale že jsme si ve škole četli i v noci? Ano, četli, protože „Duhovka“ se opět přihlásila k mezinárodní akci - Noci s Andersenem.

Proto se v pátek 23. 3. 2018 někteří žáci vrátili do školy v době dávno po vyučování. Nenesli si školní aktovky, ale spacáky, karimatky, oblíbené knížky, svačinu, nezbytnou baterku a ti menší i plyšáka, to kdyby se jim náhodou v noci ve škole zastesklo po jejich postýlce, pokojíčku, mamince, nebo tatínkovi. Asi bychom neměli psát „ti menší“, ale ti nejmenší, protože školních akcí se často účastní i školkáčci (jak je ostatně u nás už hezkou tradicí).

Paní učitelky Lucie Valtlová, Veronika Burešová a Lenka Valtlová připravily pro malé i větší účastníky cestu školou s úkoly motivovanými knížkou Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka.

Holky a kluci museli například opravovat dopis, ve kterém pejsek s kočičkou naškrábali i několik chyb, hledali pejskovy syrečky (a to pouze čichem), věšeli prádlo (s některými kolíčky to byla opravdu dřina), sluchem hledali panenku, která se ztratila, motali tkaničku (vlastně takovou dešťovku), nebo hledali poztrácené hračky. Na každém stanovišti je přivítali šesťáci, kteří se letos rozhodli s organizací noční cesty školou pomáhat. A tak spustili svou připravenou říkanku o tom, jak pejsek s kočičkou...

A řekli to poprvé, podruhé, potřetí... popatnácté, podvacáté...

Asi málokdo spočítá, kolikrát to těm svým spolužákům ze školky či prvního stupně odvyprávěli. Když byl úkol správně splněn, prozradili jim další přísadu do dortu. To aby mohly všechny třídy na konci cesty přichystat vlastní recept. S tím pak šli kluci a holky za pejskem a kočičkou, od kterých dostali malý mlsek.

Ve svých učebnách (vlastně, ten večer ložnicích) pak měli se svými vyučujícími ještě chvilku na dotvoření papírových postaviček pejska a kočičky, vyprávění o Hansi Christianu Andersenovi a Josefu Čapkovi, čtení ukázek ze svých oblíbených knížek a nevynechali ani šeptání se sousedem, to když jim paní učitelka zhasla světlo a popřála dobrou noc.

Zšeřelou školou se pak nesly nezvyklé zvuky. Šepot posledních nočňátek, spokojené oddechování spáčů a někde možná i tiché pochrupování. Ráno si rodiče vyzvedli asi trochu unavené, ale spokojené děti, které se ještě před školou vzájemně ujišťovaly, že „příští rok zase“.

foto: autor

David Švorc



15. 3. 2018

Anglické divadlo – Peter Black 3

„Évrybády nýd a gúd wótr!“

Žáci naší školy se již po několikáté zúčastnili představení hraných v anglickém jazyce. Méně pokročilí si procvičili angličtinu na příběhu Kocour v botách, pokročilejší shlédli Petera Blacka.

Ačkoliv někteří zpočátku vyjadřovali jistou rozladěnost, že Petera Blacka již viděli, byli pak v chomutovském městském divadle mile překvapeni, když zjistili, že dnes hrají herci mosteckého divadla, které nedávno viděli v muzikálu Starci na chmelu, a navíc jsou to nové příběhy, takže nuda se nekoná.

Zatímco v loňském příběhu Peter Black hledal zaměstnání, jeho již třetí pokračování vypráví, jak se zhostil nečekaného dědictví, když mu příbuzný odkázal dům ve zchátralém stavu, který (podle poslední vůle) nesměl prodat, musel ho obývat, musel sloužit veřejnosti, ale na jehož rekonstrukci sám neměl dost prostředků.

Zda to dobře dopadlo? Ale samozřejmě! Nejen příběh, ale i celé představení, za které si herci (i díky krásné angličtině) na jeho konci aplaus skutečně zasloužili.

foto: autor

David Švorc



Divadelní týden

„Chodili spolu z velké lásky a sedumnáct jim bylo let.“

V prvním březnovém týdnu se žáci „Duhovky“ vydali do mosteckých divadel za kulturou.

První až čtvrté třídy naší školy v Divadle rozmanitostí navštívily představení Povídání o pejskovi a kočičce (Josef Čapek), páťáci viděli hru Pozor, děti, přijela k nám pouť (Mike Kenny).

Druhostupňoví si prvního března užili muzikál Starci na chmelu (Vratislav Blažek – Stanislav Rychman) v režii Zbyňka Srby.

Ačkoliv naši žáci dobu příběhu a chmelových brigád nezažili, navíc nikomu z nich „sedumnáct let“ ještě nebylo, přinesl slavný muzikál témata, která jsou i jim blízká – naděje, přátelství, láska, víra v druhého člověka i v sebe sama a to jazykem spojujícím divadelní vyprávění s filmovou projekcí a melodickými písničkami.

Nejen užitím filmové projekce, ale i kvalitní živou kapelou na pódiu (vedl ji František Krtička) se představení vymyká běžné produkci regionálních divadel.

Snad si tedy někteří ze soudobých diváků cestou domů broukali Bossa novu, Den je krásný, Hodné hochy, Milence v texaskách nebo další slavné melodie, které se od doby své premiéry (1964) staly v pravém slova smyslu evergreeny.

Foto: autor

David Švorc



17.2.2018

Den otevřených dveří - „Rébus“

„Máte před sebou 21 duplo kostek. V každém kole - tahu odeberte jednu až tři. Vždy musíte odebrat alespoň jednu, ale nesmíte více než tři. Vyhrává ten, kdo donutí soupeře odebrat poslední kostku.“

Zdá se vám to jednoduché? Tak si to zkuste.

Nám (učitelům „Duhovky“) tento rébus představila na společném semináři „Sdílení didaktických metod“ paní učitelka Hana Macháčková, která ho zkouší se svými žáky v první třídě. Vzápětí se mezi účastníky semináře rozhořel lítý boj. Tohle, že hrají prvňáčci? A dokonce někteří přišli sami na princip nutný pro vítězství? To musíme taky vymyslet.

I učitel je tvor soutěživý...

Jak se ukázalo, soutěživost je i vlastností rodičů. V rámci „Dne otevřených dveří“ 17. 2. 2018, který naše škola organizovala opět jako den her, si tento hlavolam mohli vyzkoušet i naši návštěvníci.

Ačkoliv jsme se domnívali, že to bude soutěž hlavně pro děti, často se přidávali i rodiče. A protože děti pokračovaly stavbou věže z kostek („Postav věž vyšší než ty a nesmí ti spadnout“), měli rodiče chvilku, aby si zkusili porazit i svého partnera. Tatínkové maminky nijak nešetřili a maminky tatínkům také nic neodpouštěly. O tom často svědčí i výrazy jejich tváří na fotografiích. Ostatně, podívejte se.

Nebo lépe, přijďte příště na den her k nám.

Foto: autor

David Švorc



12.2.2018

DUHOVÝ TÝDEN

Jako každé ráno potkávám v naší škole spoustu dětí. V šatnách, na chodbě, ve třídě. Všechno je jako obvykle, ale přesto je něco jinak. Dnes jsou všichni v červeném. Červená vlevo, červená vpravo, přede mnou, za mnou, prostě červená všude, kam se podívám. Ovšem, na Duhovce začal „Duhový týden“.

Zvoní. Začíná velká přestávka, dal bych si svačinu, ale teď si musím nechat zajít chuť. Máme se sejít v tělocvičně, kde bude společné focení. Beru tedy ze skříně školní fotoaparát, kontroluji stav karty a baterie.

„Ty máš červený i ponožky! Já chtěla nabarvit i vlasy, ale mamka nedovolila. Jé, odkud máte ten červený deštník?“ Děti okolo mě komentují červený vzhled svých kamarádů z jiných tříd. Já přemýšlím, jak dostat do záběru celou školu. Vcházíme do tělocvičny: „ Panebože, on jede taky Mates!“ Ne, nikam nejedeme, jen jsem si vzpomněl na kdysi slavnou „hlášku“ z filmu S tebou mě baví svět, když jsem viděl, že škola je tu opravdu celá, takže včetně mrňousků ze školky.

Zkusili jste někdy vyfotit portrét tří dětí? Když už máte pocit, že jsou na správných místech, snažíte se nasměrovat jejich pohled žádoucím směrem, ale v tu chvíli si to nejmenší vzpomene, že chce sedět jinak a že ho to vlastně už nebaví, že má vedle hračku, kterou teď ale hrozně potřebuje...

Asi to znáte.

Já jich mám ale před sebou odhadem asi tři stovky, možná víc. Od malých dětí z mateřinky až po deváťáky. Někteří by chtěli svačit, potřebují pozdravit kamarády, které skoro hodinu neviděli, smějí se červeným módním kreacím svých vrstevníků, prostě mají toho na práci tolik, že vnímat učitele, kteří se je snaží formovat do nějakého tvaru už je nad jejich síly.

Uvědomuji si, že bych rád fotil z nadhledu. Židlička, lavice, koza (sportovní náčiní, nezapomínejme, že jsme v tělocvičně), nic nestačí, všechno je nízké. Naštěstí jsou tu hliníkové štafle. Šup nahoru! Nastavuji nejširší záběr. Nestačí. Jsem moc blízko. Dolu, couvni a znovu nahoru. Stále nestačí. Dolu, couvni a znovu nahoru. Prima, tohle už je lepší. Teď jen posunout támhletu skupinku víc do středu. Volám, křičím, gestikuluji. Všichni se dobře baví, ale mě nikdo nevnímá. Škoda. Dolů a domluvit změnu postavení. A znovu šup nahoru! Prima. Lepší. Teď bych ale potřeboval ten deštník výš a natočit mírně na mě. A taky se dívejte na moji levou ruku. „Haló! Koukejte na moji levou ruku!“ Nádhera! Část žáků skutečně kouká tam, kam má. Tak, poslední kontrola, jestli mi do záběru neleze něco, co bych tam nechtěl mít. První cvaknutí spouště. Tenhle okamžik mám rád, konečně už v tom foťáku něco mám. Znovu se pokouším upoutat pozornost a znovu mačkám spoušť.

„Hele, co tvoje závratě?“ Sakra! Na poslední příčce lehkých štaflí se opravdu necítím dobře, ale v „zápalu boje“ jsem si to ještě ani nestihl uvědomit. Znovu levá ruka, znovu pár pohledů správným směrem a znovu spoušť.

Pro dnešek hotovo. Krása

Cože? Jak, že už dávno zvonilo? Ach jo. Rychlý přesun do třídy. Co teď máme? Aspoň jedním okem mrknu na displej a pokochám se dnešním úlovkem.

A zítra znovu a ve středu zas, ve čtvrtek také. Jen v pátek to za mě vyfotí Milan Dvořák.

Tak jo, „Duhový týden“ na naší škole začal...

foto: autor a Milan Dvořák (duhový pátek)

David Švorc



Duhová mateřinka

Když se na „Duhovce“ řekne, že se chystá celoškolní projekt, nečekejte, že to bude jen pro skutečné školáky, vždyť k naší školičce patří i ta mateřská. Takže, když se vyhlásil duhový týden, zapojili se zcela samozřejmě i školkáčci. Jen se podívejte :-).

foto: autor a Milan Dvořák (duhový pátek)

David Švorc



Seminář „Sdílení didaktických metod“ 2. 2. 2018

Někteří učitelé vnímají vyučovací hodinu jako strategickou hru, někteří jako hereckou etudu, jiní tvrdí, že je to jako sportovní zápas. A jiní zase...

Ale víte, to asi není ani tak důležité jako to, že všichni se svými metodami snaží své žáky něco naučit.

Každý má za léta své praxe osvědčené metody, fígly a postupy, kterými naučili vyjmenovaná slova, převody jednotek, shodu podmětu s přísudkem, kotoul, podpor ležmo za rukama, sčítání, odečítání, ale i v krátkém čase relaxovat, říci spolužákům něco pozitivního, hodnotit přísně, ale spravedlivě, diskutovat a neodbíhat od tématu, formulovat jednoznačně a stručně své myšlenky...

Však to znáte, je toho hodně, co se děti na základní škole mají naučit.

A protože některé kantorské metody skutečně fungují, domluvili se učitelé naší školy, že si je vzájemně představí. Zatímco si „duhovkoví“ žáci užívali jednodenní pololetní prázdniny, sešli se jejich pedagogové v Barceloně (tak se jmenuje učebna 6.B), aby si některé metody nejen představili, ale i vyzkoušeli.

foto: autor

David Švorc



Projektový den – mediální výchova (31. 1. 2018)

Kde se mohou potkat šesťáci s deváťáky? A také se sedmáky, osmáky? Kde si popovídají třeťáci s páťáky? A čtvrťáci se druháky? Prostě – kde se mohou ve škole setkávat různě staré děti?

Jasně, na chodbách, v jídelně, v šatně...ano, ano. Ale kde spolu mohou něco vytvořit?

Správně! Na projektových dnech!

Poslední lednový den tohoto roku jsme na naší škole věnovali projektu s tématem „Média“.

„Potřebujeme je ke každodennímu životu? Můžeme jim věřit? Jak poznáme fake news a hoax? Dokážeme se bavit i bez nich? Uměli bychom sami dabovat film?...“

Témata, problémy a zajímavé otázky se jen kupily, takže stačilo si vybrat ten správný seminář, zapsat se a nezapomenout, kde mám v kterou hodinu být.

Žáci předmětu Multimediální výchova (9. třída) si ten den vyzkoušeli novinářskou práci a v ruce s fotoaparáty a zvukovým záznamníkem procházeli učebny a hledali vhodné příběhy, situace, obrázky a zvuky pro svou fotoreportáž a rozhlasovou reportáž. A tak se těšíme na jejich příspěvky na školní stránky :-).

foto: Eliška Dorocáková, Marta Houšková, Nela Hrbková, Annemarie Märcová, Eva Orlovská, Adam Rypl a Filip Řáha (všichni 9. třída) a autor

David Švorc



Krajské kolo v šachu – Litoměřice 23. 1. 2018

„Rošáda smí být provedena, pokud králem ani věží nebylo doposud taženo. Král je v šachu, jestliže je ohrožen alespoň jedním soupeřovým kamenem. Hlášení šachu není povinné. Pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah, říká se, že partie skončila patem...“

Vzpomínáte? Přesně takto začínal článek o úspěchu našich žáků v okresním kole v šachu (konalo se v Domečku 1. 11. 2017). Kromě výborného umístění (v nejmladší kategorii jsme vyhráli před ZŠ Heyrovského Chomutov a ZŠ Písečná Chomutov, v kategorii základní školy druhý stupeň jsme zvítězili o bod před hráči ZŠ Hornická Chomutov, když třetí místo patřilo ZŠ a MŠ Strupčice) vybojovali šachisté naší školy i postup do krajského kola.

To se konalo 23. ledna tohoto roku v Litoměřicích.

Družstvo prvního stupně (ve složení Matyáš Nádaský, Filip Žitavský, Filip Baier a Jiří Hrbek) se z deseti škol umístilo na celkovém 8. místě.

Družstvo druhého stupně (ve složení Šimon Peroutka, Michal Kordoš, Michal Fojtík a Petr Kala) se ze sedmnácti škol umístilo na 12. místě před ZŠ Hornická.

Postupně naši žáci bojovali proti školám z Postoloprt, Litoměřic, Ústí nad Labem, Mostu, Varndsdorfu, Teplic, Chlumce a Povrl.

Našim žákům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy. Měli opravdu těžké soupeře ze šachových klubů z celého kraje a přejeme jim i v příštím roce co nejlepší umístění.

foto: Patrik Nádaský

Patrik Nádaský, David Švorc



Barevný týden

Hrdí na svoji školu? To opravdu jsme!

Všechny třídy naší školy a školky se zapojily do týdenního projektu "Hrdá škola - Schools United".Učitelé i žáci měli za úkol podle instrukcí každý den přijít oblečeni v jiné barvě. Společně jsme se scházeli každý den v tělocvičně, kde vznikla úžasná kolekce barevných fotografií, které naleznete ve fotogalerii. Smyslem akce bylo podpořit svou školu, zapojit se do celorepublikového projektu a vyjít z každodenního stereotypu, oživit společné aktivity a prožít něco opravdu jako celek. Akce se vydařila, děti i všichni zúčastněnínsi ji moc užily. Děkujeme za účast všem dětem. Velký dík patří také rodičům, kteří se mnohdy kreativně zapojili do příprav oblečení a doplňků.

Mgr. Marschalková Adéla



Den plný her

Den plný her zavedl děti do čarodějného prostředí

Letošní den her se nesl v duchu kouzel a čarování. Menší i větší návštěvníci si kromě cesty plné úkolů přišli zahrát netradiční stolní a společenské hry, nebo si vyzkoušeli ovládat interaktivní tabuli.

Učitelé a vychovatelé školy na sobotu 17. února připravili netradiční trasu plnou různorodých úkolů, na které děti plnily kouzelnické úkoly, aby se mohly stát kouzelníkem a získat na závěr "kouzelnický certifikát". Během procházení jednotlivými místnostmi si děti například vyzkoušely svoji obratnost na překážkové dráze, musely poznávat nejrůznější druhy rostlin a léčivých bylin, protože šikovný čaroděj, musí umět namíchat ty správné kouzelnické lektvary. Děti si také vymyslely, nakreslily a pojmenovaly svého čarodějného zvířecího pomocníka. Nechyběla ani tajemná čarodějná zaklínací formule, kterou si děti musely zapamatovat a na konci odříkat.

Po splnění úkolů pak děti i rodiče strávili svůj čas v několika interaktivních hernách, kde pro ně bylo připraveno mnoho moderních deskových her, stavebnic, hlavolamů a rébusů podporujících logické myšlení, kombinační schopnosti i prostorovou představivost. Tyto deskové společenské hry pro jednotlivce i skupiny máme ve škole připraveny i pro zpestření běžné výuky a učitelé je hojně využívají například v hodinách matematiky. Tyto hry jsou také hlavními pomůckami kroužku "Herní klub", tedy kroužku logických a deskových her, který patří na naší škole mezi jedny z nejoblíbenějších.

Den her navštívily desítky dětí a rodičů, zároveň byla škola otevřena k prohlídce veřejností. Všichni si mohli naši školu, prostředí a vybavení tříd prohlédnout a pohovořit s učiteli i vedením školy a školky.

Mgr. Marschalková Adéla

Návštěva divadla

Poslední předprázdninové dny strávili žáci naší školy na výletě do mosteckého divadla. Žáci prvního stupně navštívili Divadlo Rozmanitostí, starší pak zavítali do velkého Městského divadla v Mostě.

Nejmenší žáci prvních, druhých a třetích ročníků strávili příjemné dopoledne s pejskem a kočičkou. Povídání o pejskovi a kočičce patří mezi nejznámější pohádky pro nejmenší a přináší dětem zábavu a poučení po více jak 60 let. Děti si společně se zvířátky prožily příběh, jak pejsek a kočička sušili prádlo, jak pekli sváteční dort, nebo jak se jim dařilo při mytí podlahy.

S úspěšným příběhem Pozor děti, přijela k nám pouť!, tedy dílem nejúspěšnějšího britského autora her pro děti a mládež Mika Kennyho, se seznámili žáci čtvrtých a pátých ročníků. Příběh do reality projektoval motivy z klasické pohádky o Jeníčkovi a Mařence. Zavedl děti ke škodolibé Mařence, která svého brášku vyděsila tak, až tomu začala sama věřit.

Žáci druhého stupně ve velkém divadle prožili příběh inspirovaný známým filmovým muzikálem Starci na chmelu. Činoherní představení odehrávající se v 60. letech minulého století je plné známých písní. Vše prolínají témata lásky hlavních hrdinů Filipa a Hanky a jejich touze po svobodě. Úspěšné dílo, které v Mostě hrají již několik let je celé doprovázenou hrou živé kapely.

Návštěvy divadelních představení patří v naší škole mezi významné celoškolní akce. Žáci se seznámí jednak s autory divadelních her a jejich tvorbou, ale i uměleckým ztvárněním her.

Jako diváci jsou vtaženi přímo do samotného děje a během představení mnohdy spontánně reagují.

Foto: Divadlo rozmanitostí Most, Městské divadlo Most

Mgr. Marschalková Adéla



Žijeme olympiádou!

Probíhající zimní olympijské hry v korejském Pchjongčchangu sledovali také žáci naší školy. V některých třídách se žáci seznamovali s historií olympijských her, dozvěděli se zajímavosti o vzniku her i o jednotlivých sportovních disciplínách. Vyhledávali informace o zemi, ve které hry probíhají nebo se seznamovali s pravidly her. V tělocvičně si zahráli hry se zimními tématy a vyzkoušeli si i sportovní činnosti, spojené se zimním sportováním.

Ve třídách pak děti vytvářely moderní „ lapbooky“, tedy jakési interaktivní papírové knihy, kam průběžně zaznamenávaly úspěchy českých sportovců a jejich zisky medailí. Vyráběly také dekorace a olympijské nástěnky. Také společně tvořily olympijské kruhy nebo kreslily maskota her – bílého tygra Soohoranga a černého medvěda Bandabiho.

Fotografie s maskotem her Soohorangem jsou ze tříd 1.B, 2.C a 3.A.

Mgr. Marschalková Adéla



Tříkrálová sbírka s barvami duhy

Protože jsme přesvědčeni, že škola nemá pouze vzdělávat, ale i vychovávat, připojujeme se rádi k různým charitativním akcím. Také proto jsme například v prosinci organizovali Vánoční jarmark, jehož výtěžek pomohl malému Adámkovi.

Bylo tedy samozřejmé, že nás nenechala lhostejnými ani výzva k celostátní Tříkrálové sbírce. Tentokráte se naše škola spojila s pěveckým sborem Happy Smile Chomutov, z.s., který v naší hudebně pravidelně každý pátek odpoledne piluje svůj koncertní repertoár.

V pátek 5. ledna vyrazilo několik žákyň (spolu s vedením školy) na svůj okruh Chomutovem. S koledami a nezbytnými kasičkami obešly některé organizace a přátele „Duhovky“. Sbírkové kasičky se začaly pomalu zaplňovat.

Aby náš příspěvek do sbírky byl co největší, připojil se ke sboru Happy Smile i pěvecký sbor NA-HLAS, se kterým naše žačky vystoupily v sobotu 6. ledna na již tradičním Tříkrálovém koncertu v Rytířském sále chomutovské radnice.

Ani jedno místo nezůstalo volné, a tak dostaly naše tříkrálové kasičky pěkný přídavek.

A protože do nich cinklo i několik příspěvků v době, kdy byly ještě celý týden k dispozici ve škole, činila celková vybraná částka 9.601,- Kč.

Děkujeme tedy ještě jednou všem, kteří přispěli na dobrou věc.

David Švorc



2.2.2018

Čertí škola v 1.B

Děti z 1.B se na jeden den změnily v čerty a čertice a zahrály si na Čertí školu. Na začátku čertího vyučování si řekly čertí básničku a už se pustily do zapeklitých čertovských úkolů.

Plnily pekelné pracovní listy, počítaly, četly, hrály čertovské hry. Nakonec dostaly čertovské vysvědčení. Všichni si to moc užily.

Když přišel Mikuláš, čert a anděl, tak všichni čertíci a čertice slíbili, že už nebudou po čertovsku zlobit.

Za čertíky z 1.B p.uč. Pavlína Baierová



My Tři králové jdeme k vám...

Ve 3.A jsme s dětmi vyrobili tříkrálové koruny.

Věděli jste, že na Tři krále bylo lidovou tradicí čekat, komu z přítomných zhasne první svíčka a tomu byla jako prvnímu předpovídaná smrt ?I ze směru kouře svíček se údajně poznávalo, kdo umře jako první.Když kouř stoupal, život pokračoval, když kouř směřoval dolů, smrt mohla být nablízku.

My však zazpívali i na veselejší notu:,,My Tři králové jdeme k vám, štestí, zdraví vinšujem vám..."

Mgr.Marketa Borska



Premiéra kroužku Kostkáček

Od října děti z kroužku Maňáskového divadla zkoušely pohádku “ O veliké řepě“, aby ji v prosinci zahrály pro děti z naší mateřské školy. Většina dětí z kroužku je z prvních tříd, tedy naši loňští předškoláci, a tak se moc těšily, jak kamarádům ze školky ukážou, co si pro ně nacvičily. Pohádku zahrály celkem třikrát po sobě a pokaždé úspěšně. Dětem ze školky jsme slíbili, že se již nyní mohou těšit na další představení.

Chtěla bych poděkovat mým malým hercům – Valérii, Marušce, Michalce, Jůlince, Maxovi, Toníčkovi a Honzíkovi za jejich snahu a přístup k nacvičení pohádky.

Pavla Kalová, vedoucí kroužku Kostkáček



15.1.2018

9. třída zdobí perníčky

V hodině slohu, kdy se probíral popis pracovního postupu, si deváťáci jeden takový na téma „Zdobení vánočních perníčků“ prakticky vyzkoušeli a připravili pro své učitele voňavá PF přáníčka. Atmosféru během tvoření si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích.

Mgr. Renata Stojanovová



2.1.2018

Netradiční (zatím :)) vánoční zpívání

Poslední předvánoční týden byl na Duhovce zpestřen celou řadou třídních i společných celoškolních aktivitek i akcí. Tu nejúspěšnější zrealizoval v úterý 19. prosince pan učitel David Švorc s třídami, ve kterých učí hudební výchovu. Už týden předem se po škole objevovaly tajemné vzkazy, a všichni „nezúčastnění“ se mohli jen dohadovat, co se chystá, protože ti zasvěcení až do poslední chvíle tajemství opravdu neprozradili.

Ale když se na konci velké přestávky ozvaly ve výklenku v 2. patře klávesy pana učitele a hlásky jeho nejmladších svěřenců, stáli už kolem zvědavci z řad žáků i personálu školy. Režie, kdy se ke zpěvu vánočních písní přidávali další a další žáci, kteří se původně tvářili jako překvapené obecenstvo, byla dokonalá. Na konci krátkého koncertu už zpívala celá škola, včetně těch, kteří s panem učitelem předem, „tajně“ žádné písničky nenacvičovali. A aby jim to nebylo líto a naučili se je opravdu dobře, svolal pan učitel Švorc na velkou přestávku ve čtvrtek pro zájemce krátký workshop, kde si úspěšné písničky z úterního minikoncertu mohli zopakovat a znovu zazpívat.

foto: Šárka Umlaufová (9.tř.) a Jaroslav Landa.

Mgr. Renata Stojanovová



1.1.2018

Olympionici tělem i duší

Páteční den byl předzvěstí dobré nálady, odhodlání, férového a přátelského chování. A přesně tak se celý den odvíjel. Byl plný dětského smíchu, uznání, povzbuzování ostatních sportovců a především plný skvělých výkonů dětí.

Stačilo si vzít s sebou do školy sportovní oděv, dobrou náladu, bojovnost a odhodlání překonat sama sebe. Dne 29. 9. jsme se v rámci projektového dne „Sazka Olympijský víceboj“ na část dne proměnili ve slavné sportovce a olympioniky, kteří plní olympijské disciplíny. Žáci byli sudími poučeni jakým způsobem provádět olympijské disciplíny, které postupně plnili v různých prostorách školy. Potom to již bylo na jejich odhodlání a trénovanosti.

Velkou oporovou nám byli spravedliví sudí, kteří jednali vždy v rámci pravidel Fair play a posuzovali řádně výkony žáků. V rozhodčí se proměnili kolegové z řad pedagogického sboru. Velkou pomocí jim byli i žáci 8. a 9. tříd, kterým touto cestou velice děkujeme za kvalitně odvedenou práci.

Ve druhé části dne jsme se věnovali tvorbě a to nejen výtvarné, ale také literární. Děti tvořily dle dané sportovní tématiky. Středem jejich zájmu byly všechny sporty, které jsou možné provádět na ledové ploše. Dalšími tématy byly atletika, biatlon a také tenis. Dále děti vedly debaty na sportovní tématiku a vyhledávaly slavné české i zahraniční osobnosti, které se zapsaly do dějin sportovními výkony a

Celý den proběhl velice hladce a ve skvělé náladě. Nejeden z nás se zapotil. Děti všeobecně hodnotily tento den velice kladně. Pochvaly přicházely i z řad „trenérů“.

A co by chtěly děti změnit? Změnily by třeba to, že by si zaběhly trať na 60m vícekrát. Chtěly by přidat další disciplíny a více máknout.

Máme z Vás ohromnou radost. Sportu zdar a olympionikům zvlášť.

Bc. Petra Kosnarová

10.12.2017

Halloween 2017

Všude tma, jen rozsvícené svíčky nebo blikající světýlka, občas vydlabaná dýně a všude napjatá atmosféra. Kdy jindy jdou děti dobrovolně do školy a ještě k tomu v sobotu odpoledne? Pořád nevíte? Ano! Ani letos to nebylo jiné a znamená to jediné – škola se proměnila ve školu strašidelnou při akci „Halloween“.

Úžasné odpoledne a podvečer proběhl v letošním roce poslední říjnovou sobotu. Ti, kdo sebrali odvahu a do školy přišli, rozhodně nelitovali. Rodiče ze sdružení Duhovka pro ně přichystali zábavnou, lehce strašidelnou, trasu plnou úkolů. Aby skupinky dětí mohly postupovat potemnělými chodbami a tmavými zákoutími dále, musely v letošním roce plnit úkoly. Týmová spolupráce jela na plné obrátky a děti zdolávaly různé zapeklité úkoly. Čekala na ně třeba kostra v knihovně, u které musely řešit hádanky, u čarodějnic musely společně kreslit velký obraz, což nebylo vůbec snadné. Školní jídelna se proměnila v dráhu plnou překážek a nakonec za odměnu na ty nejúspěšnější čekal poklad.

Školkáčci, školáčci i starší žáci si podvečerní akci užili a už se těší, co nového se pro ně chystá na příští rok.

Děkujeme všem rodičům a žákům, kteří s výzdobou školy a přípravou akce samotné pomohli. Poděkování patří také učitelům a vychovatelům, kteří v rolích skupinových průvodců dětem pomáhali.

Mgr. Adéla Marschalková



10.12.2017

„S městskou policií do pohádky“

Do druhých ročníků naší základní školy zavítali v prosinci strážníci Městské policie v Chomutově. Jako první třídu navštívili 1.12. třídu 2.C, ve druhé týdnu zavítají i za žáky 2.A a 2.B. Strážníci si s dětmi zajímavě zopakovali zásady bezpečného chování ve městě. Děti se dozvěděly, jak se mají správně chovat na přechodu, jak reagovat na to, když je osloví cizí člověk nebo co dělat, když by se někdo z nich ztratil ve městě a neměl u sebe telefon ani nikoho, koho zná.

Preventivní akce probíhají na naší základní škole od prvních ročníků a druháčci si tak po roce vyzkoušeli, zda všechno od besedy v první třídě nezapomněli. Každý si zkusil napsat opakovací test s názvem „Strážníkův testík“. Děti vybíraly z obrázků správné odpovědi na téma dopravních prostředků, chodců a cyklistů. Rozhodovaly se také, co mají dělat, když najdou na ulici pohozenou injekční stříkačku nebo jak se chovat k volně pobíhajícím psům. Nakonec se seznámily s dopravními značkami a důležitými telefonními čísly na záchranné složky.

Ve druhé části se děti zapojily do soutěže „S městskou policií do pohádky“. Tématem výtvarného tvoření byla pohádka, ale ne tak obyčejná. Každé z dětí si vybralo svoji oblíbenou pohádku, do které si přikreslily nějaký policejní motiv – policejní auto, policistu, kriminální zápletku apod.. Pod rukama žáků vznikaly obrázky princezen, perníkové chaloupky, Maxipsa Fíka, ale i moderních animovaných pohádek a seriálů jako Scooby Doo, Sponge Bob nebo Hurá do Afriky.

Obrázky budou zařazeny do soutěže, která probíhá v chomutovských školách. Všem našim žáčkům držíme ve výtvarné soutěži palce.

Mgr. Adéla Marschalková



30.11.2017

Anglie 2017

Ačkoliv od září už uplynuly dva měsíce, nabyté novými zkušenostmi a zážitky, s koncem kalendářního roku se hodí zavzpomínat na to nejzajímavější, co nás zatím potkalo.

Pro některé starší žáky, studující angličtinu, to určitě byl týdenní zájezd na jihozápad Anglie po stopách krále Artuše.

Z trosek hradu Tintagel, kde se údajně Artuš narodil, jsme pozorovali v Keltském moři skotačící tuleně a během odlivu jsme prozkoumali Merlinovu jeskyni. Prohlédli jsme si zbytky opatství v Glastonbury, kde je podle legendy Artuš pohřben. Navštívili jsme středověké městečko Wells i jeho slavnou katedrálu; St. Michael Mount, zámek, známý pod přezdívkou Perla v Cornwallské koruně i originální divadlo pod širým nebemMinackTheatre a dostali jsme se až na konec světa – Land´s End. Naší pozornosti samozřejmě neušel ani mýty opředený Stonehenge a slavný Londýn s London Eye, s procházkou po nejznámějších turistických atrakcích a závěrečnou projížďkou po Temži.

Pobyt v rodinách byl třešničkou na dortu celého zájezdu – po celodenním náročném programu nás především v Newton Abbot naše „adoptivní“ rodiny hýčkaly tak, že při loučení s nimi došlo i na slzy.

Kdo si chce připomenout atmosféru zájezdu, nebo neměl to štěstí, aby mohl všechno vidět na vlastní oči a prožít na vlastní kůži, nechť navštíví odkaz

https://duhovacesta.rajce.idnes.cz/zajezd_Anglie_2017/#

Renata Stojanovová



26.11.2017

Jde o život?

Jde o život? Možná, že zatím ne, ale mohlo by... Tématům celoškolního projektu zaměřených na prevenci rizikového chování a drogové problematiky se věnovali žáci naší školy v průběhu prvního týdne měsíce září. V rámci celotýdenních aktivit, které protínaly většinu školních předmětů, získali nejen nové poznatky a zkušenosti, ale věříme, že snáze dokáží i do budoucna odhalit rizika a nebezpečí, která je mohou v životě potkat.

Ve výtvarné a tvořivé části projektu se děti z 1. stupně staly architekty a návrháři dětských hřišť a sportovišť. Pod jejich rukama vznikaly návrhy sportovních prvků, nejrůznějších parkourových překážek nebo herních prvků. V pracovní části pak vytvářely modely hřišť a sportovišť. Žáci se také proměnili v autory her a vyzkoušeli si vymyslet a navrhnout společenskou hru, včetně pravidel, hracích karet a herních plánů. Všechny tyto práce jsou k vidění ve výklenku školy v přízemí u 1. stupně.

V tělovýchovných a pohybových částech projektu se děti věnovaly důležitosti aktivního trávení volného času a zjišťovaly, jak je důležité hýbat se. Vyzkoušely si cvičení s netradičními pomůckami, které pomáhají posilovat vnitřní svalový systém těla a rozvíjet koordinaci pohybů a stabilitu. Vyzkoušely si například cvičení na balančních podložkách a balančních čočkách.

V rámci prevence se žáci věnovali rizikům spojeným s kouřením.

Žáci si také v „bylinkové laboratoři“ vyzkoušeli, zda znají nejrůznější léčivé rostliny nebo bylinky.

V další učebně se žáci věnovali vytváření vlastních lapbooků. Lapbooky jsou jakési papírové knihy, které si děti samostatně skládáním a střiháním barevných papírů slepují a vytvářejí tak vlastní interaktivní knihu obsahující zajímavé nebo důležité informace k vybraným tématům. Žáci zde zaznamenávali svůj zdravý životní styl, koníčky a zásady zdravého stravování.

Žáci 2. stupně se věnovali především drogové problematice a prevenci. Součástí jejich výtvarného tvoření je také výstava prací umístěná v suterénu u šaten.

Mgr. Adéla Marschalková



1.11.2017

Kůň na h-3, střelec na g-5...

„Rošáda smí být provedena, pokud králem ani věží nebylo doposud taženo. Král je v šachu, jestliže je ohrožen alespoň jedním soupeřovým kamenem. Hlášení šachu není povinné. Pokud král hráče, který je na tahu, není v šachu a hráč nemůže provést žádný přípustný tah, říká se, že partie skončila patem...“

Copak si lze tohle zapamatovat?!

Asi ano a někteří z našich žáků to dovedou zřejmě mistrovsky, protože obě družstva, která nás 1.11.2017 v SVČ Domeček reprezentovala v okresním kole v šachu, získala ve svých kategoriích první místa!

Ale vezměme to popořádku. Nejdříve se na naší škole konalo základní kolo, po kterém byla vytvořena dvě družstva. Za první stupeň nás reprezentovali: Matyáš Nádaský, Filip Baier, Jiří Hrbek, Alex Randáček a Filip Žikavský. Ze druhého stupně byli vybráni: Šimon Peroutka, Michal Kordoš, Michal Fojtík, Petr Kala a Mikoláš Novotný.

V okresním kole se sešlo 57 hráčů a hráček, kteří soupeřili ve třech kategoriích (účastnily se i střední školy), takže se bojovalo celé dopoledne. V jednotlivcích za první stupeň uspěli Matyáš Nádaský (druhé místo) a Filip Žikavský (páté místo). V kategorii hráčů druhého stupně obsadili Šimon Peroutka třetí místo a Michal Fojtík páté.

Celkově pak reprezentanti Duhové cesty v nejmladší kategorii vyhráli před ZŠ Heyrovského Chomutov a ZŠ Písečná Chomutov. V kategorii základní školy druhý stupeň jsme zvítězili o bod před hráči ZŠ Hornická Chomutov, když třetí místo patří ZŠ a MŠ Strupčice.

Krajské kolo bude v lednu 2018 v Litoměřicích a my doufáme, že i po něm se budeme moci radovat z úspěchu našich hráčů.

Autorem fotografií ze školního a okresního kola je Patrik Nádaský, fotografie z okresní soutěže jsou převzaty od Jiřího Šťastného z webu Ústeckého krajského šachového svazu (http://www.ukss.cz/sezona/2017-2018/okresn-kolo-p-eboru-kol-boje-v-okresech-za-aly-op-t-v-chomutov).

Mgr. David Švorc



13.11.2017

T-PROFI

8. 11. 2017 se konalo krajské kolo soutěže „T-PROFI“ – talenty pro firmy za účasti 4 týmů z okresů Chomutov, Teplice, Děčín a Ústí nad Labem.

Náš tým za chomutovský okres (Toni Spousta - 5. A, Gabriela Smolíková a Jakub Vošta z 5. B, 3 studenti druhých ročníků středních škol a kapitán - zástupce firmy PULS INVESTIČNÍ s.r.o.) získal 3. místo a reprezentoval víc než důstojně. Může se pochlubit nejsamostatnější prací. Rádce měl „pouze“ v kapitánovi. Výherce měl, trochu neférově, pomocníky tři a ani naše připomínky nic nezmohly… Přestože se naši páťáci se středoškoláky dopředu neznali, jejich spolupráce byla od začátku skvělá. Blahopřejeme.

Olga Kováčová



Nejen sportem žije Duhovka

V průběhu zářijového sportovního dne si někteří z centra dění odskočili, aby si po vzoru Jacksona Pollocka vyzkoušeli akční malbu. Posuďte sami, kolik barvy pokrylo obraz a kolik samotné tvůrce.



„Když nemůžeš, ještě přidej!“

Další z projektových dnů na naší škole byl inspirován sportem. Po krátké teoretické přípravě, kdy žáci vyhledávali informace převážně z historie a teorie atletiky, nastal čas vyzkoušet si vše na vlastní kůži. A tak se učitelé a deváťáci proměnili v přísné, ale spravedlivé rozhodčí a učebny a chodby v improvizovaná sportoviště, aby se malí závodníci náležitě rozhýbali a rozehřáli.

„Ukaž, jak jsi pružný. Kam až doskočíš? Hodilas to dál než já?“ Někteří se poměřovali se svými spolužáky, někteří bojovali hlavně sami se sebou.

Když jsme se vypravili na školní hřiště, došlo na Zátopkova slova z nadpisu našeho příspěvku, protože nejnáročnější část všechny teprve čekala. A tak jsme skákali do dálky, zkoušeli trojskok a běhali sprinty i vytrvalostní běhy.

Některé výkony byly skutečně skvělé, ale nejúžasnější byly vůle bojovnost a chuť, kterými dodali všichni závodníci sporotovnímu dopoledni tu nádhernou atmosféru.

Mgr. David Švorc



Konference

„Dopoledne mají pravdu a odpoledne volno“

O kom prý se to říká? O učitelích? Kdo chce být dobrým učitelem, učí se celý život. Například i na konferencích podobného typu jako se konala na naší škole 20. září tohoto roku. Vždyť bez moderních pomůcek nebude moderní učitel a bez moderních učitelů moderní škola. Naše fotografie nabízejí malé ohlédnutí za úspěšnou akcí...



S Duhovkou a seniory v chomutovském městském divadle za poznáním

„To je Jiřík z Poděbrad a tohle Škoda. To by mohla být Eiffelovka. Notre Dame. Tohle je Tančící dům, ten je v Praze....K tomu moc nečuchej, ať toho nemáš plný nos. Skořice? Kari?... Tak co tam máš? Asi otvírák, ale nevím to jistě....“

Kdo ve čtvrtek 19. října poslouchal pod okny chomutovského městského divadla, mohl být překvapen zvuky, které zaslechl. Hlasy herců, smích, šepoty, hlasy dětí i dospělých, písničky. A přece se tu tentokrát nekonalo žádné pohádkové představení. V hlavním sále divadla naopak probíhal tuhý boj. Naštěstí jen vědomostní a dovednostní.

Dvanáct našich žáků z 6.B a 6.A se zapojilo do pátého ročníku soutěže „Děti a senioři jdou za poznáním“, kterou už tradičně uspořádaly Sociální služby Chomutov. Šest družstev (vždy tři senioři, dva žáci a asistentka družstva) muselo prokázat své znalosti historie, hudby, architektury, gastronomie (to když poznávali koření jen podle vůně a barvy), ale také své pantomimické kvality a prostou manuální zručnost. Publikum tvořili hlavně senioři, kteří přijeli z Chomutova, Mostu, Kadaně a Klášterce. Za bojovnost, vědomosti i dovednosti, ale často i za snahu odměňovali soutěžící potleskem a nadšeným povzbuzováním.

Na regulérnost soutěže dohlížela odborná porota, ve které jsme měli své spřízněné duše, protože v ní zasedli i Mgr. Alena Grée (porotkyně) a Mgr. Milan Märc (předseda poroty). Po dvou náročných kolech soutěže byly sečteny výsledky a vyhlašovalo se pořadí. Při předávání diplomů, medailí a malých odměn jsem si uvědomil, že dnes nešlo jen o pořadí. Kromě příjemně prožitého odpoledne ocenili dospělí nejen znalosti a dovedností našich žáků, ale i jejich vystupování a přístup k seniorské části soutěžních družstev. Věřte, že tohle jsem jako učitel slyšel velmi rád.

Mgr. David Švorc



Sluníčka

Doma jsou to možná raubíři, rošťáci, zlobiví skřítci a zapomněnky, ale tady jsou to Sluníčka. Opravdu Sluníčka s velkým „S“, protože tak se jmenuje dětský pěvecký sbor, do kterého už od roku 2007 docházejí děti nejen z naší školy. Ačkoliv byla tato fotografie pořízena při pravidelné zkoušce 17.října tohoto roku, kluci a holky už s paní učitelkou Alenou Grée trénovali vánoční písničku.Prý zazní na vánočních koncertech. Mimochodem, nemáte chuť se také přidat? Sbor zkouší v hudebně školy pravidelně každé úterý od 14:15 do 15:00 hodin.

Mgr. David Švorc



27.10.

Lesní dopoledne s výukou

Vydat se na exkurzi do lesa není jen tak. Hlavně mít správné oblečení a obuv a hurá do lesa. Natěšení druháčci naší školy společně s pracovnicí Městských lesů Chomutov prožili bezvadné dopoledne plné her s aktivit zaměřených na lesní pedagogiku a environmentální vzdělávání. Děti se během množství tématických her proměnily třeba ve veverku, která nosí na zimu do zásoby oříšky, vyzkoušely si, jak se chodí a běhá po lese spárkaté zvěři s parůžky na hlavě, nebo se naučily dívat se správně a pozorovat pomocí dalekohledu. Cestou také s pracovním listem se proměnily v lesní detektivy a hledaly podle obrázků různé přírodniny. Chvilku se také musely utišit a být potichu a sledovat, co vše za zvuky ve ztichlém lese uslyší a kdo nebo co je vydává.

Výuku lesní pedagogiky si na jedno říjnové dopoledne postupně vyzkoušeli všichni žáci druhých ročníků naší školy a moc se jim líbila.

Mgr. Marschalková Adéla



23.10.2017

Oblastní muzeum v Mostě

V pátek se skupina skoro čtyřiceti žáků a dvou pedagogů vydala do nedalekého Mostu, aby prozkoumala taje Oblastního muzea Most. A stálo to za to… Terakotová armáda a CodexGigas.

Ukázka posmrtné armády císaře, který věřil, že vypitím rtuti se stanem nesmrtelným a jeho armáda se mu bude stále hodit i po smrti. Velmi ochotný personál muzea nám nejdříve pustil zajímavý dokument o tom, jak terakotová armáda vznikala a proč… Poté jsme dostali pracovní listy a byli vypuštěni mezi sedmdesát kopií, které však od originálu nerozpoznáte. Také nám zbyl čas na nějakou tu fotku a mnozí z nás přemýšleli, že se vydáme do Číny, abychom vše viděli na vlastní oči.

Ještě jsme stihli prozkoumat kopii největší rukopisné knihy světa, CodexGigas neboli Ďáblovu bibli. Legenda praví, že byla napsána za jediný den a za pomoci ďábla. A my tomu věříme. A také jsme si trochu zanadávali na Švédy, kteří nám originál za třicetileté války tak trochu šlohli.

Exkurze do Mostu stála za to…

Mgr. Milan Märc



23.10.2017

Co se děje v září 2017 v 1. třídě MŠ… je to prostě Pohádka

První měsíc ve školním roce byl ve znamení přátelství a poznávání jeden druhého. Děti si užily mnoho legrace, mohly si vyzkoušet různé hudební nástroje, stavebnice, mozaiky. Společně jsme tančili, zpívali. Naučili jsme se i první říkadla – Kominíčka, Ruce, ruce, ručičky, nejoblíbenější hrou se stal Ježek a Vysoko v horách… určitě si s dětmi doma můžete zatančit a zazpívat

Jana Himmlová



1.10.2017

Skřítkové šli na výlet, až to slyšel celý svět

Dva dny plné her, zábavy a poznávání prožili nejmenší žáčci naší školy z třídy 1.B i jejich rodiče a sourozenci. V sobotu 23.9. se dopoledne sjeli do horského hotelu Svahová, kde si pro ně paní učitelky Pavlína Baierová a Lucie Valtlová připravily dvoudenní program s tématem "Skřítci".

Po společném obědě a seznamování metodou rozmotaného klubíčka se děti vydaly do přírody, kde si při hrách a soutěžích užily zábavu i poslední sluneční paprsky. S rodiči v lese posbíraly přírodní materiál a všichni začali tvořit. Pod rukama maminek i tatínků a za vydatné asistence dětí vznikaly nádherné prostorové práce. Kmeny, klády a klacíky se pomocí lístků, mechu, jeřabin nebo travin začaly proměňovat v pohádkové postavy lesních skřítků a víl. O tom, jak se jim vše podařilo, se můžete přesvědčit v prostoru u vstupu do školy, kde jsou skřítci vystaveni k prohlédnutí.

Večer děti prožily hudební pohádku plnou písní, tanečků i relaxačních a uvolňovacích cviků. Všichni uléhali do postýlek natěšeni na program druhého dne.

Nedělní dopoledne probíhalo v duchu pohádek a kouzel. Na děti čekala dobrodružná pohádková cesta plná nejrůznějších úkolů. Děti postupně procházely jedenáct stanovišť a všechny úkoly statečně splnily. Nezalekly se ani hejkala, ohniváka, pirátů nebo duchů a kouzelnou cestu tak zvládli i ti nejmenší. Většina dětí byla tak nadšena, že chtěla jít ještě jednou.

Pobyt všichni zakončili výtečným obědem.

Adéla Marschalková, Pavlína Baierová



7.9.2017

Předávání certifikátů Cambridge English

Ve středu odpoledne se na Červeném hrádku za účasti místostarostky Jirkova Dany Jurštákové, zástupkyně Evropského jazykového centra Ing. Michaely Bebrové a Mgr. Miluše Doušové z jazykového centra Medou uskutečnilo slavnostní předávání certifikátů Cambridge English. Žáci naší školy tvořili již tradičně nejpočetnější skupinu – celkem dvacet žáků se po zakončení kurzu rozhodlo složit závěrečnou zkoušku, v níž se testují čtyři základní jazykové dovednosti – reading and writing (čtení a psaní), listening (poslech) a speaking (mluvení). Při předávání certifikátů děti potěšily určitě nejen slova uznání od paní ředitelky PhDr. Petry Jandové, její rukou předané růžičky, ale určitě především jejich vlastní skvělé výsledky a velký (často i maximální) počet získaných erbů. Gratulujeme!

R. Stojanovová



5.9.2017

Prvňáčky uvítala spisovatelka a šašek Kostkáček

Na nové prvňáčky čekalo hned při prvním školním dni v pondělí 4. 9. 2017 milé překvapení. Před školou je přivítaly paní učitelky, které si děti i jejich rodiče, prarodiče a známé odvedly do školní jídelny. Tam na všechny čekalo první překvapení, spisovatelka dětských knih paní Marie Adamovská. Paní spisovatelka děti přivítala v nové škole a pronesla několik vět o četbě a knihách. Protože však podle svých slov raději píše, než mluví, tak dětem přečetla ukázku z pohádky o zajíčkovi, který hledal v lese bedlu. Čtení pak zakončila přednesem krátké básničky inspirované dějem z příběhu. Všechny holčičky si od ní jako dárek odnesly knihu s věnováním "O velké touze hvězdičky Zvídalky" a chlapci získali knihu "O Honzíkovi a horském skřítkovi".

Děti se pak odebraly do svých tříd 1.A a 1.B, kde se představily se své nové paní učitelce. Na lavicích už měl každý nachystané nové knihy a pracovní sešity, společně si pak všichni prohlédli si třídu. Ti odvážní, co se nebáli hned první den a před tolika lidmi promluvit, pak pověděli několik veselých zážitků z prázdnin.

V úplně nové družině, kterou během prázdnin pomohli připravit i rodiče dětí, na ně poté čekalo další překvapení v podobě maňáskového divadla. Průvodcem krátkého příběhu jim byl klaun Kostkáček, který šel také poprvé do školy, měl připravenou aktovku i kornout a zkrátka se těšil tak, jako všichni noví prvňáčci.

Všem novým žákům i jejich rodičům přejeme mnoho štěstí a úspěchů v jejich nové životní etapě.

Mgr. Marschalková Adéla



Škola v přírodě Medlov

Slunce, krásnou přírodu, hry, výlety, ale především spoustu zábavy s kamarády ze školy si užívaly všechny děti, které poslední červnový týden odjely do školy v přírodě. Naše škola tentokrát zavítala do vzdálených končin Vysočiny nedaleko Nového Města na Moravě do areálu hotelu Medlov. Na děti čekalo komfortní vybavení pokojů a hotelového zázemí se spoustou hřišť a travnatých ploch a krásným výhledem na Medlovský rybník.

Učitelé a vychovatelé pro děti připravili zajímavý program, hry a výlety po okolí. Děti z mateřské školy putovaly během celého pobytu za skřítkem "Medláčkem". Vyráběly pro něj domečky v lese, kreslily tematické obrázky a hrály nejrůznější hry. Všichni tito naši nejmenší si pobyt užili a zvládli pobyt mnohdy poprvé bez rodičů na jedničku.

Prvňáčky ze všech třech tříd čekal pobyt plný týmových soutěží v přírodě. Děti si hned na začátku sestavily šestičlenné týmy, které si pojmenovaly a celý pobyt plnily úkoly a bojovaly za svůj tým. Vyzkoušely si třeba lesní štafetový běh s básničkou, házení šiškami na cíl, hru na veverky nebo lesní telefon. Z šisek pak na jednom z hřišť vytvořily krásné velkoformátové mandaly. Na závěr nechyběla ani fáborková cesta lesem za pokladem, kterou prvňáčci ve dvojicích úspěšně zvládli a smlsli si na sladké odměně.

Starší děti prozkoumávaly pěšími turistickými výlety a procházkami přírodou okolí Medlova. Vypravili se například k nedalekému rybníku Sykovec a lanovému centru nebo vyrazili po stopách kamenných a dřevěných soch v okolí. Podařilo se jim objevit třeba dřevěného Výra, Krbového mužíčka nebo kamenného Hejkala a Káně. Na svých putováních také dorazili až k Pasecké skále k vyhlídce, kde musely zdolat mírně adrenalinový výstup a trošku si "zahorolezčit". Pak často nechybělo ani sladké osvěžení v podobě nanuku.

Starší žáci hojně využívali prostranství u hotelu a hřiště, kde hráli nejrůznější sportovní i pohybové hry. Vyzkoušeli si i místní minigolf. Všichni pak využili krásného teplého počasí a mohou potvrdit, jak se příjemně koupe a dovádí v Medlovském rybníce.

Každá z tříd měla také v plánu jeden, starší žáci i dva, výlety autobusem do vzdálenějších míst. Menší děti navštívily úžasnou pohádkovou vesničku Podlesíčko, kde je přivítala čarodějnice Kanimůra a Červená karkulka. Obě pohádkové průvodkyně dětem u krásných dřevěných chaloupek zábavně vyprávěly, jak to bylo a možná také nebylo ve známých českých pohádkách. Starší děti jely na výlet do Nového Města na Moravě nebo Žďáru nad Sázavou. Navštívily třeba místní hasičskou stanici, kde byl pro děti připraven velmi zajímavý program i s ukázkami techniky a vybavení. Někteří také zavítali do vlakového modelového městečka.

Poslední večer si báječnou diskotéku užili jak ti nejmenší ze školky, kteří ji pojali zároveň i jako karneval, tak i ti největší. Další den pak na všechny čekalo závěrečné odměňování a vyhodnocování. Po obědě hurá domů a ráno pěkně ve slavnostním a s dobrou náladou pro očekávané vysvědčení.

Mgr. Marschalková Adéla



Česko-německý projekt

Děkuji touto cestou všem rodičům a žákům, kteří se podíleli na 1. části projektu od Fondu budoucnosti, za spolupráci, protože se stále od německých rodin a dětí ozývají kladné ohlasy. Současně děkuji především rodičům za trpělivost. Konečné vyúčtování jsme od Česko-německého fondu budoucnosti zatím neobdrželi, nicméně jsme začali s p. učitelkou Gansler-Thomas plánovat 2. půlku projektu, kdy by měly naše děti (přednostně ty, které se podílely na programu Němců v Čechách) na týden navštívit Schleiden. S největší pravděpodobností pojedeme vlastním autobusem, protože doprava je v Německu výrazně dražší než u nás. Termín je předběžně stanoven na květen 2018.

O všech dalších podrobnostech, ať už ohledně vyúčtování a výsledků 1. půlky nebo o podrobnostech našeho výjezdu do Německa, budu včas informovat.

Renata Stojanovová